|
|
||||||||||
Hutná stěna hluku na pomezí různých postmoderních žánrů tvoří směs, ze které asi nejvíce vyčnívá vliv blackmetalu. Brutalita ve své čisté podobě zapsaná do not a zkoncentrovaná do čtvrthodinové plochy hrozí posednout posluchače jeho skrytými běsy. Schopností uhranout atmosférou vládnou Hexis odjakživa a prozatím se na tom nic nemění. Pokud jde o hudbu samotnou, tento blackmetal na steroidech má co nabídnout, avšak v konečném důsledku je výsledek plochý a neskýtá mnoho zajímavé práce s nástroji. Je to děsivá zvuková kulisa, kterou si s chutí okořeníte den, jen to potěšení z opakovaného poslechu nevydrží na dlouho.
Obálku už podruhé v historii kapely zdobí slavné „letecké eso“ a s ohledem na hudební náplň desky by to jinak snad ani nešlo. Obsah je tentokrát doručen formou minialba a délka stopáže je právě tak akorát. Animálnímu vokálu není moc co vytknout, padne jako ulitý a těžko si představit čím zde growling nahradit. Bicím dominuje opakující se motiv výrazného kopáku posíleného dvojšlapkou. Sóla, rytmické riffy nebo lehčí atmosférické pasáže jsou kytarám zcela cizí. Když zpoza kytarových včelínů ve dvojce Nefarius vykoukne samotná basa, je to něco, čím by šla lámat skála.
Charakter zvuku jde více do basů a není tak ukřičený jako na první řadovce Abalam (2014). Koneckonců XII působí jako dovětek ke druhému a stejně laděnému albu Tando Ashanti (2017). Hexis sází na hutné expresivní vyjádření a jejich těžkotonážní skladby, snad kromě čtyřky Miseria s trochou blastbeatů, nikam příliš nechvátají. Tato „kodaňská interpretace“ extrémní hudby má skutečně silný zvukový potenciál. Delší čas strávený nad nahrávkou bohužel slévá hranice jednotlivých skladeb a mění je v jeden brutální monolit zaznívající odněkud zpoza horizontu událostí.
Přiznávám, že na poslech něčeho takového musím být v té správné náladě. Specifická atmosféra přítomnosti ďábla vyjádřená nekompromisním ušním terorem není to, co bych potřeboval slyšet na denní bázi. Když už taková chvíle přijde, jsou Hexis jasná volba. Vytkl bych jim příliš monotónní rukopis, který mi byl nápadný už na desce Abalam. Uznávám, že se podílí na osobitosti a nemálo přispívá i k celkové sevřenosti díla. Na druhou stranu zadupává do země možnost odbočit mimo žánr a pracovat s kontrasty, které v hudbě platí za živou vodu. Jakkoli bych se zdráhal půjčit kapele klíče od kostela, tak s vystavením patentu za roubování blackmetalu na hardcoreový základ neváhám.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Moment of Collapse Records
Vydáno:Září 2017
Žánr:post-black metal
Christian Bonnesen - kytara
Filip Andersen - zpěv
Simon Drivhuus - bicí
Søren Bomand - baskytara
Tobias Munk Tønder - kytara
1. Derelictus
2. Nefarius
3. Famelicus
4. Miseria
5. Sacrificium
Fen
Dustwalker
Triggerfinger
By Absence Of The Sun
YbCA
Loupežníci
Jig-Ai
Rising Sun Carnage
Kayo Dot
Plastic House on Base of Sky
Dream Theater
A Dramatic Turn of Events
Fates Warning
A Pleasant Shade Of Gray
Vekslan
EPMMXII (EP)
Dagoba
Post Mortem Nihil Est
The Temple
Forevermourn
Falls of Rauros
Believe in No Coming Shore
Francouzská náladovka Alcest zveřejnila nový singl s názvem Flamme Jumelle, ke kterému vznikl i videoklip. Skladba se objeví na chystaném albu Les Cha...
26.4.2024Nová deska The Way Forward kapely Black Tusk je aktuálně celá k poslechu, klikejte SEM.
24.4.202417. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24. 5. v Praze (Kasárna Karlín) a den ...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.