Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
// ad marginem / dva

// ad marginem / dva

Jirka D.18.1.2013
Ad marginem neboli na okraj. Neboli několik poznámek k událostem, které by možná zapadly a skutečnostem, o nichž stojí za to se zmínit. Bokem od hlavního dění, na okraj ostatnímu.

Marně si lámu hlavu s tím, co napsat na novou desku Swans. Už na gymplu nám do hlavy vtloukali, že máme mít názor. Jedno na co, jedno že o tom víme hovno, prostě mít názor. Taková mantra předmětu s podivným názvem základy společenských věd, největší hovadiny a zbytečnosti z celých středoškolských studií. U mnohých lidí lze snadno vypozorovat, že tomu tlaku podlehli a ještě jsou na to svým způsobem hrdí. Já šel studovat techniku, protože tam buď umíte nebo neumíte, matematika byla, je a bude stejná po věky a je jí úplně jedno, jestli je u moci Husák nebo Kalousek.

 

Ale zpět k těm Swans. Nová deska The Seer natolik přesahuje vše ostatní, natolik se vymyká tradiční a řekněme běžné produkci, že si na ni psát netroufám. Já ani nevím, jestli se mi líbí. Upřímně by mě zajímalo, kolik lidí ji dává na jeden zátah (dvě hodiny) a pro jistotu dvakrát po sobě, aby jim snad něco neuniklo. Zahanbeně přiznávám – nemám názor. Vzdávám se.

 

---

 

Když jsme u té techniky, asi málokdo si vzpomněl, že 4. ledna tomu bylo 370 let, co se narodil největší fyzik všech dob Isaac Newton. Filozofové a herečky si můžou tiše odplivnout, protože chápu jejich rozhořčení nad tím, že jím formulované zákony bylo třeba umět, názor nestačil. Napadlo mě napsat Robinu Stapsovi a dát mu námět na novou desku pro The Ocean, přece jen by po dvojici fajných desek Heliocentric a darwinovské Anthropocentric mohl navázat právě Newtonem. Bohužel už prý námět je, deska bude brzo a dokonce se k ní chystá velké evropské turné společně s Cult of Luna. Zatím bez CZ zastávky. Snad příště.

 

---

 

Je škoda, že jsem si ten rozhovor nenahrál. Kupoval jsem přes e.shop CDčko v jednom ostravském kšeftu a po měsíci absolutního ticha jsem se rozhodl tam zavolat. Vzhledem ke stavu „skladem“ mi to přišlo už celkem dlouho. „Noooo .... asi to tady někde bude .... peníze že už jste poslal? .... noooo .... já se potom podívám .... někde to tady určitě je ....“  A pak jsem kupoval nějaké vinyly ve Státech, za dva týdny sehnali jeden, který měli „out of stock“, za další týden další, který vůbec neměli v nabídce a za další týdnem jsem měl balík s razítkem Ruzyně, douškou „enjoy the vinyls“ a ručně namalovaným obrázkem / koláží doma. Ještě stále máme co dohánět.

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sorgh / 29.1.13 17:09odpovědět

První zamyšlení mě nutí přitakat. Nejsem nijak zaujatý proti humanitním oborům, všelijakým názorovým diskuzím apod. Jen se mi zdá, že v jejich mnohdy nejasných hranicích lze schovat osobní blbost, která se maskuje za rádoby nevšední inteligenci. Poslouchat někdy takto postižené pitomce strašně bolí... Swans je brutus a přiznám se, že jsem to nové album neslyšel ještě ani jednou celé. Ale tím spíš si asi půjdu udělat názor na Flédu, kde v březnu vystoupí. Newton - výhledově album nazvané Egocentric? Jen tak kecám:-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky