Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 64

Nedělní poslech 64

Jirka D.31.12.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Sternlumen a jeho album "Nørrebro Nights".

Poměrně nedávno jsme se v rámci Nedělního poslechu, konkrétně v jeho 62. pokračování, podívali do dánské Kodaně za Augustem Rosenbaumem, který v listopadu vydal svou novou desku Vista. Pohybovali jsme se na poli moderního piana s poměrně citelným přesahem k šířeji rozmáchlé hudbě filmové a zmínili jsme i jméno Nilse Frahma, abychom tu podobnost hned v dalším odstavci přinejmenším zpochybnili.

 

Dnes toho změníme jen málo. Zůstaneme v Kodani, zůstaneme u piana a o něco intenzívněji než minule zmíníme jméno Nilse Frahma, kteroužto zmínku nebudeme dále nijak znevažovat. Projekt Sternlumen má totiž ke klasickému pianu mnohem blíž než hudba Rosenbaumova, v aranžích nic dalšího nepřidává, nebezpečně si zahrává s minimalismem a veškerý prostor vytváří jedna jediná stopa. Piano.

 

Thomas Kudela

 

Za projektem Sternlumen stojí logicky jediný člověk, Thomas Kudela, který ač pochází z německého Porůří, fascinován Skandinávií přesouvá své pozadí právě do Dánska a konkrétně do zmíněné Kodaně. Tam bydlí na různých místech a v různých čtvrtích, až se nakonec před několika lety přestěhoval do čtvrti jménem Nørrebro, která jej inspirovala k založení tohoto projektu a vůbec k tomu, aby to pozadí posadil na stoličku ke klavíru a začal něco tvořit. „Kompozice vyjadřují každá svou vlastní atmosféru: melancholii, osamělost, nově nalezenou lásku, přátelství a zvláštní pocit během svítání, když jedete na kole přes most Dronning Louise’s“, dodává na konto své druhé desky, která vyšla letos na podzim a atmosféru čtvrti Nørrebro odráží nejen ve svém názvu.

 

Je to především ta melancholie, kterou při poslechu Nørrebro Nights pocítíte jako převládající a celou desku prostupující pocit. To nepíšu ani z toho důvodu, že sám Kudela o tom mluví, ani proto, že první uvolněný singl Red Wine Melancholia může pro někoho ztělesňovat víc než jen teorii z čítanek. Ten pocit na vás prostě padne a soudě podle vlastní poslechové zkušenosti, je to něco hodně podobného, jako když mi hraje José González. Je to hudba pro chvíle samoty, předurčená pro samotáře z podstaty osobnosti a nic a nikoho dalšího už nepřipouští.

 

Na závěr snad jen dodám, že nahrávka byla pořízena ve studiích MillFactory, které vyhledávají především jazzoví hráči, a to na klavíru Steinway, ačkoliv Thomas Kudela živě hraje na všechno možné. Mastering pak prošel rukama a ušima Boe Larsena a maximální krásy (rozuměj minimálních zásahů) dosáhl v poslední skladbě. Zkuste.

 

 


 

Kapela / projekt: Sternlumen

Album: Nørrebro Nights

Styl: contemporary piano

Vydáno: 9/2017

Země: Dánsko

Vydavatel: Gateway Music

Odkazy: homepage / bandcamp / facebook / soundcloud

 

Sestava:

Thomas Kudela - piano

 

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky