Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jirka D.  //

Yob - Clearing The Path To Ascend (2014)  ochutnávka

Podzim je tady a novinka Yob mi k němu sedí výborně, navíc nálada desky mi místy připomene poslední Ahab a to není vůbec špatně.

// Victimer: Ještě jsem se k tomu naplno nedostal, ale první poslech nebyl marný, a tak nějak kompletně mám “yobovky” docela rád, takže se nemineme a možná si ve finále pláceneme. Minulá deska “Atma” mě ale moc za přirození nechytla.

Shellac - Dude Incredible (2014)  ochutnávka

Shellac jsou něco jako sázka na jistotu s relativní platností pro toho kterého jedince. Nedivím se těm, kdo provokativní minimalismus této trojice nezkousnou; a vlastně je docela chápu. Pro mě je Shellac jistota vítaná a novinku si užívám asi jako kteroukoliv předešlou desku. Rozdíly nehledám.

Earth - Primitive and Deadly  (2014)  ochutnávka

I novinku Earth lze řadit k potěšením podzimní sezóny, i ta si hledá místo v mém přehrávači poměrně často. A zatím se zdá, že jí to chvíli vydrží.

Leonard Cohen - Popular Problems (2014)  ochutnávka

Vysloveně odpočinková záležitost od starého pána, který končit nehodlá, ale stejně tak si nechce hrát na něco, co není. Leonard Cohen oslavil touto deskou osmdesátku, což je úctyhodné samo o sobě, ale o to příjemnější, že nová deska se poslouchá skutečně dobře.

Triumph, Genus - Všehorovnost je porážkou převyšujících (2013)  ochutnávka  naše recenze

Jedna z domácích desek loňské sklizně, ke které se pravidelně vracím. A takových není mnoho.

Victimer  //

Earth - Primitive and Deadly (2014)  ochutnávka

Zalíbení v nových Earth trvá cca tři týdny a neustává. To je dobré znamení. Skutečně si mě tahle (třeba) stoner-doomová hra na protahování u jezírka získala. Používají stejné vyjadřovací prostředky jako jejich kolegové, ale zároveň patří mezi ty, kterým jen pravidelné opakování nestačí a přidávají něco navíc. Je tam magie, jsou tam čáry, je tam vliv matky přírody a je to hezky poskládané. Přehledná to terapie.

Strapping Young Lad - The New Black (2006)  ochutnávka

V září to zase začalo. Ten tolik potřebný a dlouho opomíjený průlet tvorbou pana Townsenda. Nejvíce času jsem strávil u tohoto alba a pak si hojil rány poslechem sólovky “Terria”. The New Black právě symbolizuje vzájemné přiblížení se od surově naklepávaných šniclů uvnitř podnikové jídelny až k prvkům Devinovy sólové práce, kde je čas na různé střeštěnosti a víc atmosfér. Ne, tohle není typická sbíječka SYL, tohle je o něco volnější tyranizování. A hlavně pořád hodně na výši, tak jak jsme u Devina zvyklí.

Blut Aus Nord -The Work Which Transforms God (2003)  ochutnávka

V poslední době se vyrojilo tolik různých desek Blut Aus Nord, až v tom začínám mít guláš. Guláš je sice fajn, ale jíst ho pořád se taky nedá. Vrátil jsem se raději k osvědčené klasice, k albu, na kterém se u mě naplno rozvinula závislost na zrůdných opusech této jedinečné kapely. Doufám, že její lesk se časem nepromění v prach…

// Garmfrost: Tehdy začalo působit zlo z Francie v celé odporné hnusotě. Tento mor pak rozpukl naplno na geniálním záseku MORT.

Havoc Unit - h.IV+ (2008)  ochutnávka

Zapomenuté pokusy odvážných black metalistů ...And Oceans vystřídala mohutná dávka agrese nazvaná Havoc Unit. Neslyšel jsem ji snad sto let, takže nastal čas si ji znovu vyhledat a nechat se vláčet chladným brutalismem připomínajícím třeba Red Harvest.

// Bhut: Sakra práce, ani já už tohle neslyšel dobrých 5 let. No vlastně od dob vzniku, pak jsem se nechal smést záplavou dalších. Nicméně tenhle industrial je těžkopádný a moc nakažlivý.

Devin Townsend - Terria (2001)  ochutnávka

Jak jsem zmínil výše, poslech “Terria” plnil funkci vyklidnění po náročnějším zážitku. Nikdy jsem si tohle album neoblíbil tolik jako “Ocean Machine” a svým způsobem ho stále objevuji. Jsou na něm moc pěkné skladby, to je bez debat, ale občas mi přijde, že mezi nástroji a celkovou atmosférou je nějaká mezera, že vše nedrží pohromadě, nelepí.

// Ruadek: Stylovka, Devinovo “eko” album o recyklování a záchraně naší krásné planety. Ani já si album nikdy neoblíbil jako Devinovu prvotinu "Ocean Machine", přesto výborná, atmosférou zcela specifická záležitost, kterou jsem ve své době pořídil ve dvojCD balení i s jeho ambientním projektem (jednorázovka, co už jsem zapoměl, jak se jmenovala)

// Bhut: To já zase “Terria” velice rád. Snad až tak moc, že ji mám asi ze všech Devinovek nejraději. Nejspíš proto, že na téhle desce jsem poprvé poznal jméno Townsend. Zkrátka na první setkání se nezapomíná.

// Garmfrost: Já to mám jednodušší, jak "Terria", tak "Ocean Machine" se mi líbí od Devina nejvíc. Ano, "Ocean Machine" je jen jeden, ale “Terria” má krásný booklet, díky kterýmu se mi zaryl pod kůži pan blázen definitivně.

Bhut  //

The Prodigy - Invaders Must Die (2009)  ochutnávka

Chuť z minulého měsíce přetrvala. Zatím poslední řadová deska inovátorů The Prodigy ukrývá mnohá překvapení. Ať už jde o úvodní vážnější kus Invaders Must Die, nebo o závěrečnou těžce pohodovou věc Stand Up. Snad celý měsíc mi však hučí v hlavě melodie skladby Omen. Takové věci prostě The Prodigy umí - zapůsobit a vytvořit závislost.

// Ruadek: Jo, je to paráda. Deska, na který se konečně zase podílela celá sestava a která na druhou stranu vlastně nepřišla s ničím novým. Pro mě ve své době na dva měsíce totální návykovka, hodně zajímavé jsou i mixy, na kterých se podílely hodně zajímavé persony.

Ministry - Houses Of The Molé (2004)  ochutnávka

Tak za tohle může kolega Victimer a jeho retro recenze na kultovní Žalm 69. Zpětně mi tak připomněl kapelu, jejíž muziku jsem si nezdravě dlouho nepouštěl a téměř pozapomněl, jaké skvosty tu za sebou nechala. Kromě zmíněného alba, pak velice holduji právě albu "Houses of the Molé". Absolutně žeru skladby jako The Great Satan nebo Bloodlines, které se sice na žádné řadovce nenachází, ale jsou natočené pro kompilačku "Rantology" (2005), která se mi rovněž leskne na poličce mezi dalšími deskami téhle bandy. Byl to zlatý věk pro Ministry.

Wolvserpent - Perigea Antahkarana (2013)  ochutnávka  naše recenze

V tomto případě svedu vinu na pana Coornela z Fobia zine. Jemu totiž vděčím za to, že mi ukázal tuhle droneovou masáž. Od té doby se před spaním nechávám smyslně trýznit hrubými tóny zádumčivých přírodních zvuků a tónů doprovázené těžkotonážním metalem. Jsem stižen fascinací, ovšem dle slov kolegy Victimera v uvedené recenzi, jde o slabší kus z jejich tvorby. Mám ještě co objevovat.

// Victimer: Jistě něco objevíš, akorát mne Wolvserpent vážně více zaujali na “Blood Seed”. Bylo tam víc okultismu a tajemnosti celkově.

Blood Of Kingu - Dark Star On The Right Horn Of The Crescent Moon (2014)  ochutnávka

Temné a husté album, které nám tito Ukrajinci naservírovali. Z desky číší smrad a hniloba žánrů black a death. Je to zlé, až se obrací kříže a zároveň vcelku výpravné. Bez povšimnutí rozhodně nezůstávají ani tympány, které v mlhavém pozadí okrášlují celou atmosféru alba dominantním způsobem. Předchozí album dávalo tušit silnou kapelu, ale letos se opravdu vytáhli. Paráda jsem spokojen.

// Garmfrost: Nebýt mimořádně silnějších alb, která mě tento měsíc povznáší i ničí, zmíním i tuto parádní hnusotu. Od začátku vás tlačí síla a krutost. Než se rozkýváte, jste rozcupováni u konce.

Darkspace - Dark Space III I (2014)  ochutnávka

Já tuhle meziplanetární nepopsatelnou veličinu prostě miluju. Nová deska je zase o krok dál, než předchozí tvorba. Je jiná a přesto pořád snadno rozpoznatelná jako dílo právě Darkspace. Nikdo jiný ještě nezhudebnil vesmír, tak dokonale jako oni. Famózní a strhující záležitost, která mne dovede přikovat k zemi. Už jen ten neskutečně masivní začátek alba. Skvost!

// Victimer: Já jsem zatím rozpolcený, čekal jsem víc. Od rapidních změn je třeba se distancovat, ale na druhou stranu je dost prostoru na to být svěží a neopakovat se. U Darkspace si ještě musím jejich novinku pořádně pořešit.

Garmfrost  //

Blut Aus Nord - Memoria Vetusta III - Saturnian Poetry (2014)  ochutnávka

Třetí část epicky melodické tváře francouzských Blut Aus Nord se podle mého názoru opravdu povedla. Po sérii slabších minidesek je opět fenomenální nářez se skvostnými melodiemi a živými bicími, které se s ničím nepářou.

Reverorum ib Malacht - De Mysteriis Dom Christii vinyl version (2014)  ochutnávka

Tajemství páně popisované švédskými okultisty se mě jaksi nechce pustit a po ohromné náloži na CD je tu vinylová verze s odlišnými skladbami a pokračováním ambientního black metalu hledajících v mysteriózních hloubkách.

Lisa Gerrard - Twilight Kingdom (2014)  ochutnávka

Neustále krásná Lízinka s jedinečným hlasem přivedla na svět dalšího dlouhohrajícího potomka. Netvrdím, že je Twilight Kingdom tím nejlepším, co vydala sólově, ale opravdu krásně se ta smuténka poslouchá.

Sólstafir - Ótta (2014)  ochutnávka  naše recenze

Zasněnost i dravost pojí novou desku "Ótta. Neustále tu nacházím drobné nuance v křehkých odstínech, které ve mě způsobují závislost i radost z nových objevů. Ještě nikdy mi takto Sólstafir nezachutnal.

// Ruadek: Pro mě docela závislost, na první poslech možná až příliš jemná a monotónní ale potom se to stane - zatne drápek a ten chlápek, vymrští se jako drátek :-)

// Bhut: Pokračování "Svartir Sandar" nebo "Köld" mohl tušit jen blázen. Je mi trochu líto, že se ubralo na dravosti, ovšem naproti tomu deska nestrádá. Hodně silné momenty, hodně velký důraz na atmosféru, ostatně jako vždy. Takže zase čekám na balíček od pošťáka.

In Flames - Siren Charms (2014)  ochutnávka   naše recenze

Cestu k deskám In Flames jsem si v případě posledních tří hledal trnitou, ale vždy jsem ji nakonec našel. "Sounds of Playground Fading" mi dokonce učarovala. Ovšem "Siren Charms" zde uvádím jako absolutní ANTITOP! Průšvih roku!!! Hloupé melodie, cajdáky a trapný zpěv. Nic, čeho by se dalo chytnout. Ani doposlouchat se ta deska nedá! Nevadí mi stylové veletoče, ani příklon k popu, vadí mi neschopnost napsat dobrý rif, o refrénu, který by táhl nejen na první dobrou ani nemluvě.

// Victimer: Ani se k tomu nepřiblížím, budu věřit, že bych narazil. Tyhle plameny už pár let smrdí.

// Ruadek: V recenzi, kterou psát bylo utrpením, jsem se vyjádřil jasně - totální křeč a jedno z největších zklamání roku 2014.

Sorgh //

Audioslave - Audioslave  (2002)  ochutnávka

Aeternus - Ascension Of Terror  (2001)  ochutnávka

// Bhut: Svého času mne tohle dost chytlo, je to vlastně i jediná deska od Aeternus, kterou znám. Matně vzpomínám, kdy jsem ji slyšel naposledy, asi mne nedokázala tolik oslovit, nebo co…

Decapitated - Nihility  (2002) ochutnávka

// Bhut: Miluju song Spheres of Madness!!! Naprostý skvost a technická lahůdka. Tahle deska je šťavnatý kousek.

// Garmfrost: Až se mi při poslechu "Nihility" chtělo řvát a mlátit hlavou do zdi! Urgh! To je masakr!!!

Philm - Fire From The Evening Sun  (2014)  ochutnávka

Opeth - Ghost Reveries  (2005)  ochutnávka

Ruadek  //

In Flames - Siren Charms (2014)  ochutnávka   naše recenze

Výrazně slabé album, celkově asi největší propadák v dějinách Plamenů. Bez pardonu i s přivřenýma očima to posílám do háje. Nevyžaduji, aby tahle partička mastila svůj melo-death až do důchodu, vyžaduji ale kvalitu, které jsou tu sotva stopové prvky. Nájezd alba slušnej, postupně to vyšumí a tak nějak nesmyslně chcípne v ukňouranejch cajdáčkách. Po dvaceti letech existence kapely docela průser. Možná to prostě jednou přijít muselo.

Morgion - Cloaked by Ages, Crowned in Earth (2004)  ochutnávka

Hrubě vytesané deathové album s doomově depresivní zatěžkaností, co srazí už od prvního nájezdu rytmiky na kolena. Tito Američané nejsou jen kapelou alba "Solinari" ale i jeho následovníka, který se stejně překrásně utápí v pocitech smutku, jako jeho předchůdce. Pro pocitáře dodnes pátrající po těžkých symfoniích mokrého mechu a tlejících kořenů lesa, lahůdka.

Robert Plant and the Sensational Space Shifters - Lullaby and… The Ceaseless Roar (2014)  ochutnávka

Geniální hlas Led Zeppelin přichází se svým aktuálním desátým sólovým albem ve spojení s grupou The Sensational Shifters. Deska, která kráčí v podobných šlépějích jako album z roku 2005 - "The Mighty ReArranger". Nové dílo je uhrančivou jízdou s odkazy šamanské world music, hard rocku, psychedelie i elektroniky. Plantovi je 66 let a pouští se do nových hudebních obzorů s vervou a odvahou, jakou by jste nenašli téměř u nikoho (napadá mě snad jen Gabriel). Minimálně deska roku, se kterou nejsem aktuálně schopen srovnávat nic, co tento rok vyšlo.

Symptom //

Piano Magic - The Troubled Sleep Of Piano Magic (2003)  ochutnávka

Když jsem na doporučení Jessicy Bailiff začal s prověrkou mě neznámé indie-rockové kapely z Anglie, vzal jsem to za špatný konec. Tento měsíc jsem zalovil hlouběji v diskografii a nejsem zklamán, jsem nadšen.

Cat Power - The Greatest (2006)  ochutnávka

Pokud jde o titulní skladbu, je jednoduše krásná a dál bych se v tom nevrtal. Album jako celek je na můj vkus příliš načíchlé country, ale bavil jsem se.

Oxbow - The Narcotic Story (2007)  ochutnávka

Mohl bych se rozepsat, dokonce bych mohl dát dohromady recenzi, ale neudělám to. Pro tento měsíc vítěz v kategorii “démonický post-metal”.

Michal Z.  //

Stream of Passion - Live in the Real World (2006)  ochutnávka

Arjen Anthony Lucassen v roce 2005 rozšířil své portfolio o další položku - Stream of Passion. Komponováním na dálku se do něj zapojila spousta jmen a především charismatická mexická zpěvačka Marcela Bovio. Její hlas byl ke slyšení již na Ayreon albech "The Human Equation" a "The Final Experiment". Následovalo výtečné debutové album "Embrace the Storm" kde se její talent naplno rozvinul a Arjen tam mohl odčerpat přetlak obrazů, které se mu do jiného projektu nehodily. Obvykle si živák vyslechnu a jdu dále. Nejinak se tomu stalo i zde, tedy málem. Lucassen znám svojí nechutí koncertovat se nechal umluvit a odjel turné se Stream Of Passion a nakonec se i natáčelo a výsledkem je "Live in the Real World". Skladby, které jsou ke slyšení v živé verzi, až na výjimky spíše nebaví a jakoby jim něco chybělo. Důvod, který mě u tohoto živého alba přidržel je živá prezentace skladeb Ayreon, neb jak je mi známo žádný jiný živý záznam Ayreon doposud sklady obchodů nespatřil. Můžete si tak zkusit pro zajímavost vyslechnout nestárnoucí "Computer Eyes" z Actual Fantasy, "Valley of the Queens" z Into The Electric Castle. Další střípky nebudu jmenovat, zkuste být sami pozorní, narazíte na nejeden další fragment. Avšak pokud se pokusím být objektivní, jsou verze v podání vokalistek Stream Of Passion méně jakostní.Na druhou stranu Marcela Bovio dokazuje, že je slušnou vokalistkou i naživo a dokáže konkurovat všem zpěvačkám, které si Arjen zve do svých projektů a nejvíce odhaluje blízkost k veteránce Anneke. Marcelin vokální striptýz s mocným klavírem je úchvatné představení a kladu si otázku proč tak silný a mocný nástroj nedostává větší prostor nejen v progresivních odnožích rocku.

Nyní se obloukem vrátím ke studiovým nahrávkám. Debut "Embrace the Storm" měl jasně identifikovatelnou tvář a přínos Lucassena byl nesporný. Jeho absence absence a dalších albech je nepřeslechnutelná. V podstatě lze následující alba označit jako průměrná díla symfonického gothic metalu. Vůdkyně Marcela ustupuje hlasem ke svým slabším kolegyním a housle zapomněla v Mexiku. Tolik k albu "The Flame Within". Následující "Darker Days" z roku 2011 prodělalo progres ve smyslu většího zapojení symfonických prvků, v míře dříve pro Stream Of Passion netypické. Byť se ze souboru stalo zaměnitelné těleso, eviduji na tomto albu pár jisker naděje.

Stream of Passion - A War of Our Own (2014)  ochutnávka

Kapela v době existence bez Arjena Lucassena kompozičně osiřela a padla do propasti průměrných. Bohužel zahodila typické poznávací prvky z debutu a jala se okusovat dosti vyvařenou kost. Sympatické je, že se vyvíjejí a každé jejich album přineslo nějaký ten progres, který by je jednou mohl vyvézt do vyšších podlaží gotického světa s ženami u mikrofonu. Album "A War of Our Own" z roku 2014 přináší jasný a už trvalý příklon k unifikované symfonice, která je nyní zaaranžována do hudby neodjímatelně. Celkový sound více nabobtnal a získal na síle a mohutnosti. Tvrdost a průraznost kytar získala na efektivitě a místy jsou až metalcoreově drápající. Stream Of Passion tímto albem decentně lámou prokletí a znovu naznačují ambice. Myslím, že těm kterým se zajídá současná poloha Within Temptation by mohli Stream Of Passion sedět o poznání více, neb to není zas až tak silná popina. Přes bombastičnost a líbivé silné melodie se v každé písni ukrývá dostatečně velký emoční náboj, na to, aby skladby jen tak míjeli centra paměti. Od debutu prozatím nejchutnější bonboniéra, která by mohla soubor namlsat směrem kupředu, avšak nikoliv k popovým zítřkům. Na druhou stranu se jedná o nablyštěný přeprodukovaný unifikovaný profil z kterého příliš osobitosti nevystupuje a celek je poplatný současné bombastické produkci daného žánru. Ve vypjatých pasážích se na posluchače valí masa zvukových stop, které raději uhýbám, než bych se je snažil vstřebat a pochopit. Raději užívám občasné řidší klidové polohy, kde vystupují napětí a emoce vokalistky Marcely Bovio naplno. Tam je a dříve bylo její silné místo, ne v přeprodukovaných bombastických skladbách. Třeba se Stream Of Passion časem uklidní a přestanou hledět kolem a začnou tvořit umění. Zatím tak tomu zdaleka není a jejich počin "Embrace the Storm" nadále zůstává pro soubor nepřekonatelným skalnatým horským sedlem.

Opeth - Pale Communion (2014)  ochutnávka  naše recenze

Cestu, na kterou se Opeth vydali s kolekcí "Heritage" jsem předpokládal, nebylo jiné trasy a paktování s Wilsonem napovídalo mnohé. Za dobu ticha si mi Heritage stalo častým společníkem, se kterým jsme splynuli a dění na "Pale Communion" vše podtrhuje do finálního výsledku. Opeth jsou tam, kde jsem si je přál, v čele s progresivní rockovou šablonou a nohami pevně v hudební podstatě. Umělecké směřování, kterým se Opeth, respektive Akerfeld vydali, se mi jeví jako nekonečné, nabízející autorům nedozírné dálavy kudy se vydat příště. Doufám, že se to nestane vaz lámající, neb hudební historie pamatuje hodně pádů z tvůrčích vrcholů do bláta nudy a opakování se. Nezastírám, že hudebně mě album tak nekoplo, ale především jeho technické zpracování. Byl to od prvního poslechu balzám na mé znavené slechy. Akerfeld se jeví jako vizionář, kterého mohou následovat davy a mohl by spustit štěpení současného směřování na poli dynamiky a studiového masakrování audio kvality. Co se týče hudební stránky, tu a tam se opravdu nudím a musím apelovat na fakt, že nic moc převratného se na nahrávce neděje. Naštěstí vše zachraňuje všudypřítomná zastřenost a melancholie, kvalitní hráčské provedení a vokály. Na omšelou prog rockovou stavbu dokáží pánové nabalit svůj názor, jazzovou vychytralost a hravost. Často mám dojem, že se sahá po orientálních vlivech, které melodičnost posouvají do sfér méně otřelých. Albu nemohu upřít otevřenou přívětivou náruč a srdečnost a zároveň jistou tajemnost a snahu nevydat vše na první setkání. Považuji-li na svých vnitřních miskách vah "Heritage" s "Pale Communion", větší váhu má pro mě starší dílo.

Mastodon - Once More 'Round the Sun (2014)  ochutnávka  naše recenze

Mastodon bobtnali, rostli a prodělávali progres. Všeobecně každý růst se musí jednou zastavit a po vrcholu The Hunter se stopka nevyhýbá ani Mastodon. Once More 'Round the Sun na mě působí jen jako nenápadný exit z velkolepé dálnice. Byť se jedná o stále slušnou hudbu, Mastodon mají u mě měřítko pro kvalitu jinde. Ona neurvalá drzost a neokázalá ledabylá melodičnost se ještě více uhladila a rozmělnila. Není tak třaskavá a bezprostředně nečekaně nakažlivá. Dobře se to poslouchá, asi tím, že se bralo nyní už opravdu odkudkoliv. Ale víc nenacházím. Dokonce se u dobré poloviny materiálu nudím a zívám, občas se dostavují i horší stavy. Některá štvavá (laciná) líbivost refrénů mi škube chuť pokračovat dále albem. Mastodon pro mě dočasně ztratili své kouzlo a putují ke kořenům a podstatě hudby, zatím úplně nepopírají svůj výchozí bod. Snaha spíše rockovat utrhla kapele podvozek, a ta se zatím řítí setrvačností kupředu. Snad je zbytková rychlost dostatečně vysoká, aby to kolem Slunce vyšlo a to soubor nadobro nesežehlo.