Článek: Soutěž o dva Trapisty

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Soutěž o dva Trapisty

Bhut15.4.2016

Už dlouho se na stránkách Echoes nesoutěžilo a vzhledem k tomu, že se k nám shodou okolností dostala dvě nová Pačessova CD, napravujeme a soutěžíme. Tedy soutěžíte, vy.

Možná už jste slyšeli o hudebníkovi jménem Pačess. Je to především kytarista, který svou hudební kariéru startoval roku 2006 v blackmetalovém tělese Defeated. Tato kapela do dnešních dní vydala celkem tři nosiče: demo Confession Of Murderer (2007), další demo Znovu živí (2008) a poslední desku V bahnech (2010). Kolem roku 2008 Pačess coby kytarista vstupuje do známého spolku Asgard, se kterým dává dohromady desku Zlověstné časy. Ta vyšla v roce 2010 pod labelem Panda Music. V pozdějších letech se Pačess dává na sólovou dráhu a roku 2011 debutuje u Werewolf Productions albem Monte Liliorum. Zde poprvé naplno odkrývá svou lásku k severské ikoně Bathory, což se výrazně odráží především v samotné hudbě.

Uplynulo dlouhých pět let, kdy v mezidobí vzniká pouze album Eleanora: Odhalení jinotaje pod hlavičkou skupiny Asgard. Dílo je vydáno prostřednictvím magazínu Pařát a stalo se přílohou jeho čtyřiapadesátého čísla. V současných dnech Pačess opět křísí svůj sólový projekt a do světa pouští nahrávku jménem Trapista. Ta vychází opět u labelu Werewolf Productions a představuje se na ní hned několik hostů. Na desce tak uslyšíme hlas Lorda Morbivoda, Blackoshe, Khaabluse, Tomáše Chylíka nebo Zdeňka Černého. Jde o rozsáhlou ságu s pivovarskou tématikou, hudebně se opět opírající o odkaz legendy jménem Bathory.

Pačess nám do redakce zaslal jedno CD navíc (recenzi čekejte brzo) a právě o nové album Trapista se bude momentálně soutěžit. A vzhledem k tomu, že je naší redakci pivovarská tématika velice blízká, rozhodli jsme se výhru obohatit o jeden dárek navíc - krom samotného alba výherce získá ještě třetinkovou flašku pravého trapistického piva, a to Trappistes Rochefort. Aby však situace nebyla zcela jednoduchá, budeme přísní a budeme chtít odpověď na víc než jednu otázku:

1. V textu o stručné Pačessově historii je záměrně uvedena chyba, jaká to je?

2. Jak zní latinské heslo trapistů, dle kterého je určován běh jejich každodenního života?

Své odpovědi zasílejte na email: ahoj@echoes-zine.cz a nezapomeňte je doplnit svým jménem a adresou, kam bychom měli směřovat případnou výhru. Soutěž poběží do konce příštího týdne, tedy do neděle 24. dubna včetně.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.