Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Druhá pětka přírůstků období srpen – září. Nechte se prostoupit striktně metalovou nadílkou…

// Somniate – We Have Proved Death

Neskutečně našláplá kapela, která na svém debutovém albu předvedla, zač je toho Francie. Ty Aosothovské postupy a nálady byly podmanivé. Tentokrát banda vsadila víc na přímočarost a rychlost, čímž nikterak nesnížila laťku své kvalitativní hranice, jen se maloučko proměnila ve způsobu přijetí. Mě třeba ten první poslech drobátko zaskočil, byť jak říkám, to není vůbec horší dílo než to minulé. Jen je to kapičku jiné. Ale pořád mě to fest baví. A fyzická podoba je taky v pohodě. Ten obrázek na titulce je fajn a moc se mi líbí, že vlastně volně navazuje na grafickou čistotu a jiskru alba předchozího. V bookletu však najdeme ještě nějaké krásné malby, které by klidně mohly zdobit titulku a vůbec by mi to nevadilo. Ale autoři měli zjevně nějaké jiné záměry, a tak se vlastně nic neděje. Skvělá deska skvělé kapely a jedna z opravdových položek, u kterých bez ostychu řeknu, že je to světový formát. Nádhera.

// recenze
// detaily edice
// ukázka

// Cales – Chants of Steel

Jakkoliv jsou ohlasy pozitivní a nadšené, tak já jsem poněkud zdrženlivější. Je to určitě dobrá deska, ale něco mi na ní nějak nejde pod vousy. Je to taková hodně na sílu tlačená kára, která tu a tam vyzní příliš plytce a prázdně. Já měl Cales prostě spojené s košatou melodičností, Bathoryovskou epičností ve zdravém poměru, aby nedošlo k pouhé kopii a miluji album Uncommon Excursion, které spoustu lidí nesnese. Pro mě je to číslo jedna v diskografii Cales. Chants of Steel je sice furt výtečná deska, ale její thrash blacková esence a špinavost mi tam nehraje s náladou. Pravda je, že mám za sebou teprve pár poslechů a že k nějakému hlubšímu objevování, nějaké době zrání a studování ještě dojde, takže je velmi pravděpodobné, že své názory mohu pozměnit, ale nyní říkám, že v diskografii kapely, kterou seznávám jako velmi, opravdu velmi povedenou a kvalitní, je Chants of Steel to skutečně poslední, čili sedmé album. Jako ne že by tam nějaká výpravnost chyběla, ale deska víc válcuje, což mě trochu zaskočilo. Ty starší shledávám jako takové uvolněné a vznešené, což mi aktuální výprask přemazává. A pak mi nějak vadí vytažené bicí, které jsou sice perfektní, ale jemně bych jim ubral, aby nebyly tolik v popředí.

// detaily edice
// ukázka

// Slut – Spirit Of Brotherhood

Po pořízení LP muselo přijít i pořízení CD a hned vysvětlím proč. Za prvé – předchozí album Luftganja vyšlo na CD a MC a já mám CD, takže potřebuji volné provázání, čili vlastnictví minimálně CD. Za druhé – když jsem album poprvé slyšel na bandcampu (nikoliv bandzonu) a následně na vinylu, něco tam nehrálo a nesedělo. Byla to absence skladby Metal Meditation, čímž se dostavil nepříjemný pocit ochuzení, zrady a neúplnosti. Z toho plyne, že je docela ve hře, že LP formát půjde o dům dál. Je to krásná edice, ale to ta CD je vlastně taky. Je to jednoduchý digipak, ale se všemi skladbami, které kapela v souvislosti s deskou uveřejnila. Takže odpůrci a válečníci proti CD formátu jsou ochuzeni o jednu skladbu, která ovšem skvěle zapadá do konceptu nahrávky a tvoří úžasný celek. Tím se dostávám k tomu, že tohle album ve mně začíná rezonovat čím dál víc. Ta deska s každým poslechem roste a roste a vůbec mě nepřestává bavit. Pokaždé si tam něco najdu, pokaždé jsem paf z různých podmanivých ploch a hypnotizujících harmonií. Má to neuvěřitelnou energii navzdory tempu skladeb. Těžký kalibr, který u mě osobně atakuje první příčku tuzemského alba roku. Ano, bilance se nenápadně blíží, je sice čas, ale nějaké drobnější rekapitulace už probíhat mohou. A tahle nahrávka je opravdu velice silná.

// detaily edice
// ukázka

// Llyr – Wings

Dost podstatného a osobní postoj vůči albu jsem vyřkl v recenzi. Teď jen mohu vyhodit několik mouder o CD edici, která je vzezřením klasického, obyčejného, avšak plně funkčního a dostatečného provedení. Hřbet má pořád nějakou sílu, což je dáno plastovým trayem pro CD, takže nejde o takovou tu CD gatefold imitaci – lidově ohnutý papír. Booklet má vše, co má mít – texty, fotku, data. Všechno ve střízlivém netlučícím se oku lahodícím a dobře se orientujícím vizuálu. Takže chcete-li poslechnout novodobý pomník starému death/doom metalu se zapálenou jiskrou skvělé chytlavosti, Llyr jsou tu pro vás.

// recenze
// detaily edice
// ukázka

// Dark Storm – In Nomine Dark Storm / War Victory 1995

Dark Storm je taková pozoruhodná blacková záležitost, která svými kořeny sahá do okraje devadesátek, odkdy nenápadně funguje nějakých patnáct let do doby, kdy v tichosti zaniká. Alespoň já jsem je vždycky vnímal jako tu kapelu, která tu sice vždycky byla, vědělo se o ní, ale pořád to bylo takové spíš v pozadí. Jejich tvorba je mi sympatická a ctím ji. Obvykle si však u takového přístupu vystačím s klasickými řadovými nahrávkami, tu a tam doplněné o kompilace, či jiné materiály. Jenže není to tak dávno, co na svět byla vpuštěna limitovaná edice (333 ks) mini disců. Opravdu malých CD, které v případě dema In Nomine Dark Storm obsahují čtyři skladby a v případě kompilace War Victory zase dvě skladby. Zda je to kompilace nebo EP nebo singly, neřešme. Poprvé však tyto skladby byly nahrány jako materiál pro splitko s Maniac Butcher zvané jako Black Horns of Saaz. Skladba Victory pak byla vydána na split/kompilaci Black Horns of Bohemia. Obě splitka se datují rokem 1995. Touha po vlastnictví těchto malých disků byla především kvůli netradičnosti formátů. Samozřejmě že v tom hraje roli i to, že black metal Dark Storm mi má co říci, ale ty malé disky jsou hezkou raritkou a ozdobou, jen se to trochu blbě ukládá do police mezi klasická CD.

// detaily edice In Nomine Dark Storm
// detaily edice War Victory
// ukázka