Článek: Tuzemská kolekce 24

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Tuzemská kolekce 24

Bhut17.3.2026

Pohled do vybraných posledních přírůstků z CZ scény do polic, aneb co nového z tuzemské scény u Bhuta doma a proč o tom hovořit.

//Děti Deště – Mlžný úvod jasný konec

O existenci této kapely vím docela dlouho a docela dlouho trvalo, než jsem ji konečně ochutnal poslechově. A pak zase docela dlouho trvalo, než jsem jí dal takovou šanci, že se gramodeska vměstnala mezi Depths Above a Diamond Head (bavíme se o polici s LP).

Líbila se mi určitá grotesknost samotného obalu i ten šprým, že když chcete napsat název kapely velkými písmeny a nezapnete Caps Lock, ale jen držíte Shift, dostanete ten kódovaný název, který může někomu vyhovovat víc. Slovní hrátky v textech přesahují všednost sdělení a dávají ochutnat jinotajům či jinak roztodivným celkům.

Značka jménem Silver Rocket by měla neznalého jednoznačně nasměrovat do ukřičených vod rockové rozvernosti, rozhádanosti a všelijak líbivé bordelóznosti. Musím však uznat chytlavost nahrávky, její přívětivou sílu a podmanivou energii. Čas od času je takové burácení prostě fajn.

Formát je to klasický, jen obal se tak nějak víc leskne než ostatní, což je jen takový můj drobný dojem.

//edice
//ukázka

//Insania – Out

Dočkal jsem se. Poslední řadové album Insania, které dosud nebylo políbeno vinylovou formou, je konečně venku, vlastně out. A už je to nějaký čas. Je správňácky zelené a fešné.

Jen je mi líto, že booklet opravdu nemá formu bulvárního časopisu, ale že jsou jednotlivé stránky rozházeny do chronologické koláže rozevíracího insertu. Nechybí sice nic, ale… Navíc je tam vložen text dobové recenze i reakce na ni. Paradoxem je, že jde o recenze na webech Metalopolis a Crazy Diamond (zainteresovaní jistě chápou podtext paradoxu, do kterého se nehodlám vměstnávat, jen o něm vím).

Rád bych si tu ještě zavzpomínal na dobu aktuálnosti desky, protože to byl mimo jiné právě čas, kdy jsem ke kapele přišel a kdy mě naplno, se vší silou, uhranula. Naprosto jsem jí tehdy propadl, a proto mám toto album ve svém osobním žebříčku velmi, ale opravdu velmi vysoko – v rámci diskografie skupiny míněno.

Takže díky za toto vydání a splacený dluh.

//edice
//ukázka

//Umbrtka – Krotký tank

Své myšlenky jsem vlastně vyčerpal v recenzi, takže tady se jen nevinně připomenu CD edicí. Je to takový standard. Pěkný obal v klasickém jewel case formátu. Všechno je adekvátně uzpůsobeno tématice, respektive nosné myšlence hudební a textové sféry. Solidní standard a příjemné potěšení. …nepsal jsem to už někde?

//edice
//jiná slova včetně ukázky

//Master’s Hammer – Maldorör Disco

To podstatné už vlastně zaznělo v recenzi nejen ode mě. Uteklo už docela dost času na to, aby se k té desce dostal i někdo další a udělal si obrázek sám. Takže o hudbě mi přijde liché hovořit. Ale co určitě stojí za zmínku, je grafika nahrávky. A já jen doplním, že když poslech doplníte listováním v knize Libero od Franty Štorma, budete zase o kus blíž nirváně.

//edice
//jiná slova včetně ukázky

//Necrocock – Truchlohry

Já jsem především rád, že Necrocock obměnil tvůrce obalů. Byť je na obrázku zase Tom, je to konečně trošku jiný formát a styl, než který jsme dosud mohli vídat. Nutno říct, že se mi to moc líbí. A další doplňující obrázky, které najdeme v bookletu, jsou fantastické. Víc takových! Knihu takových.

Je to správně podivné, nejasné, perverzní, podivné a zrádné. Stejně jako podmanivá hudba mistra Necrococka. Jo, tohle se prostě neomrzí.

Taky určitě stojí za zmínku hebký povrch digipaku, takový jemný, sametový, až se vyloženě člověku chce s tím albem mazlit. Jediné, co mi trochu překáží, je ten lepený a rozkládací booklet. Já ty skládačky nikdy moc nemusel, i když to bylo třeba jen vložené do jewel casu. Rád listuji bookletem jako v knize a ty rozkládací taháky mě kolikrát fakt štvaly. No, alespoň něco ty CDčka zdědily po kazetách, hehe.

//edice
//jiná slova včetně ukázky

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kobdzey / 25.3.14 12:03

Diky moc za vyborny osvetovy clanek. Jako muzikant i zvukar se pod nej podepisuju treba i vlastni krvi. Diskuze pod nim jen podtrhuje skutecnost,ze jeste stale si spousta lidi tuto problematiku nechce uvedomit - pisu nechce,ne ze neumi,ale proste nechce. Znam to,kdyz lidem zacnu takto vysvetlovat,ze limitaci se ten zvuk deformuje a neprirozene pumpuje,ale pro ne je proste dulezitejsi,ze jejich nahravka prerve ostatni. Nicmene ve svete uz je Loudness War na ustupu a to ze zasadniho duvodu - vetsina novych prehravacu od Apple - Ipady,Iphony,Ibooky,Ibooky a ja nevim jeste co I, maji v sw aplikacich pluginu,ktera,zjednodusene receno, srovnava hlasitost nahravek ze 70-80 let s temi soucasnymi a to tak,ze ty soucasne proste snizi (treba i o 10-20dB) vysledkem je pak fakt,ze ty tzv.moderni vedle tech starych zneji primo strasidelne,coz neni pro ne dobre vysvedceni. Treba Metallica jedno sve totalne prervane album musela vydat znova a tiseji,protoze ji to puvodni fanousci proste hodili na hlavu. O celkove hlasitosti bohuzel casto rozhodovali typ producentu - jak je nazvat - veprova hlava me napada - neb oni razili nazor,ze hlasitejsi je lepsi (v psychologicke rovine hlasitejsi vyplavuje vice adrenalinu do mozku,proto se to lidem zda lepsi). Nastesti se blyska na lepsi casy a lidi jako Dave Pensado,Alan Parsons a mnoho dalsich prednich zvukaru, opet zacinaji udavat trendy svetoveho zvuku a produkce bez pocitu,ze bojuji s vetrnymi mlyny.