Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tak se znovu po měsíci setkáváme s dalším dílem snad oblíbeného seriálu. V dnešním vydání opět nevytáhneme paty z naší krásné České republiky. Podíváme se na nahrávky kapel, jejichž hudební zaměření je těžko označitelné a vysvětlitelné. Pro tyhle kapely s neurčitým hudebním směrem vznikla obecná škatulka – alternative. Jsou to po většinou skupiny, které nemusejí dokonale ovládat hru na nějaký nástroj. Ptáte se, proč jsem zvolil zrovna tenhle žánr, který je jen paskvil a neumětelský pokus o muziku? Zkrátka proto, že jsem toho názoru, že tyto kapely a jejich nahrávky mají něco do sebe. Pro někoho tyhle shluky tónů a nechtěných melodií přijdou stále stejné, otravné, nudné, znervózňující a kdo ví co ještě. Já však i v této chaotické „hudbě“ vidím něco pozitivního, něco zajímavého, něco co utkví v paměti a po nějakém čase je po takové věci hlad. Třeba Vás tyto libé tóny zaujmou a osloví, třeba ne. Každopádně pokud člověk není ortodoxní, najde si v tomto chuchvalci zvuku aspoň momenty, při kterých se zasměje. 

Aaen Anima – Aaenic Poems

Kapela Aaen Anima vznikla v roce 2002 a dle mých informací funguje dodnes, asi jako jediná z dnes probíraných kapel. Hudba je založena spíše na emotivním vnímání. Je zde velice důležité vnímat tóniny a nálady, které se nabízejí. Hráčsky je to kvalitně odvedená práce a z dnes probíraných kapel asi nejvíce řemeslná. Nástroje jsou klasické metalové plus flétny a jiné. Hudba je založena spíše na akustickém pojetí, i když se sem tam nějaký ten booster objeví. Texty nejsou stěžejní, spíše dokreslují celkový dojem atmosféry. Tahle kapela tu hudbu bere vážně a je to z ní cítit. Snivá nálada kořeněná brutálními výjevy a drsnými motivy. Melodie jsou krásně uchvacující a propracované. Jedinečně silná hudba. Píseň jakou je Elven Mirror doprovází snad všechny možné pocity od strachu, beznaděje až k vítězství. Není to záležitost na jeden poslech. Já když slyšel kapelu Aaen Anima prvně nemohl jsem jí přijít na chuť, neseděla mi. Ale stále mi na ní cosi lákalo. Zřejmě ta tajemná záhadná atmosféra, která je tak neuvěřitelně pohlcující. Nuže vracel jsem se čas od času k jejich nahrávkám. Z nichž mne asi nejvíce uchvátila právě jejich prvotní, kterou je toto demo Aaenic Poems. Rád bych Vám lépe přiblížil druh hudby, ale nenapadá mě nic, k čemu bych toto pojetí muziky připodobnil. Ta atmosféra, která z desky silně dýchá, je totiž nenahraditelná a zahrává si s přídomky jako doom, progressive a v neposlední řadě také alternative. 

Divnej pach - Divnej pach

Nuže o kapele jménem Divnej pach jsem se toho z internetu příliš nedozvěděl, lépe řečeno úplné h.. tedy zbla. Tuto nahrávku z roku 1993 však vlastním již nějaký ten pátek a jejich písně si občas prozpěvuji. Ostatně jako texty všech dnes probíraných skupin. Divnej pach se však vyznačoval krátkými písněmi, často ne delšími než jedna minuta. Nejdelší song tohoto demíčka má tři minuty. Písně jsou sice krátké, za to jich je hodně (39). Hudba je místy smyslná, místy chaotická. Kapela však hraje na regulérní nástroje rockového ducha obohacené o pozoun a foukací harmoniku. Takže je to takový punk, HC, grind a podobně. Prostě zběsilá divoká hra, ovšem stále si zachovává svou jedinečnou tvář. Mezi skryté trumfy skupiny patří taktéž způsob reprezentace textů. Zpěvák dokáže totiž velice rychle vychrlit celý text najednou, přičemž mu je stále rozumět. Tato funkce nahrává rychlosti hudby, která se tak může ubírat do velkých rozměrů. Samozřejmě ne v každé písni se tohoto aspektu využívá. Máme zde i plno dalších songů, kde není potřeba divoké hry. Jsou to například Hovnocuc, Krokodýl, Prdel, neboVonáskův Mein Kampf. Skladby jsou postavené na strohém obyčejném textu, který tak rychle utkví v paměti, že si jej můžete s kapelou prozpěvovat taky. Text má jen pár slok (často jednu), které se nádherně rýmují. Něco podobně laděného byste jen stěží hledali. Originální kapela.

MÚMK

Hádáte-li, co se skrývá pod zkratkou MÚMK, tak Vás nebudu dlouho napínat. Markantní úbytek mechanických krtků. Kapela vznikla již tak dávno, že samotná kapela si nepamatuje přesný rok a datum vzniku. Od raných let však razila folklorní hudbu spjatou se svou rodnou vesničkou Hlízov. Ovšem folklor vskutku jedinečný a originální natolik, že jej zřejmě nikde jinde neuslyšíte. A hle, ta hudba má něco do sebe, má v sobě energii, sílu a značný náboj. Není to jen hudba, jsou to i lidové texty, podobající se sveřepým litaniím básniček, které nás učili od školy základní. Důraz je taktéž kladen na veřejné vystupování. Skupina obohacovala své koncerty pomocí kostýmů abstraktně bizarního rázu deklarující folklor hlízovského charakteru. Samotným údivem pro nezasvěceného jsou pak nástroje tohoto ansámblu. Ani nevím, jak to vše popsat, ale pokusím se: na bok postavený klavír s odklopeným víkem, na jehož struny je hráno polní lopatkou, kýble, hrnky, vrtačky, klarinet, bruska, skleničky to vše lze zaslechnout. Samozřejmě hudbu doprovází klasické nástroje jako bicí a kytary, ale jejich hra výrazně nepřevyšuje ostatní neméně důležité avšak nejfolklornější nástroje. K nejlepším songům této živé nahrávky patří úvodní Průzkum terénu, která jemně navozuje a předznamenává, kterým že to směrem se bude posluchač ubírat. K dalším vyloženě peckám patři jístě Petr Blázen, Kur Kir Kar, Ukajda, a ještě… no asi bych jmenoval všech deset písní této nadčasové nahrávky. Pokud si stále nejste schopni vybavit onu hudbu, možná postačí letmé, poněkud nepřesné avšak používané přirovnání k legendárnímPlastic People Of The Universe. Při poslechu se Vám naskytne jedinečný zážitek z hudby, který se Vám jistě jen tak nepoštěstí zažít. Zaposloucháte-li se do detailů hudby, zjistíte, že to vše funguje na 100 %, že ta poťouchlá muzika má spád a rytmus. Ta hudba má co říci, ale jen tomu, kdo ji nechá k sobě promluvit. Já v tom vidím kvalitně odvedenou práci a vysokou píli. Přeci jen i takovýto druh folkloru nelze zahrát jen tak od boku a i když se to vše zdá jen jako velká improvizace a jamování, jedná se o umě poskládané tóny a melodie, které mají ve výsledku obrovskou sílu.

Suchá Voda – Suchý listí prdel čistí

A jak by řekl mnohý – to nejlepší na konec. Suchá Voda vznikla v roce 2004 a neoficiálně zanikla koncem roku 2006. Za toto ne příliš dlouhé působení stihla vydat tři alba. Ještě existuje dvd, které však vyšlo později v roce 2008. Kapela krom prapodivné hudby vytvářela i vtipná videa a fota. Na konto si připsala i pc hru SuchaRace. Všechny možné i nemožné materiály, které kdy kapela stvořila, jsou obsahem již výše zmiňovaného dvd. Momentálně se chci věnovat poslednímu třetímu albu s názvemSuchý listí prdel čistí. Jeho obsah je vrcholem jejich celkové tvorby. Musím Vám však přiblížit druh hudby. Kapela začala možná strohým, možná geniálním sestříháváním oblíbených i neoblíbených úryvků z písní. Muzika byla multi žánrová, takže ve skladbách slyšíme věci od Manowar přes Scooter až poKarla Gotta. Na posledním albu kapela tvoří svou vlastní muziku v hudebních programech, nebo sama „hraje“ na všemožné nástroje jako gumička, vysavač, poklice, zip a jiné. Jisté však je, že hudebně je cosi nesmírně zajímavého a mnohdy i chytlavého. Důraz kapely, však byl vždy dáván do textů. Zpočátku kapela tvořila texty hromadně a postupně se jich chopil jeden ze členů. Poslední desku, dnes probíranou, tvoří texty z dílny právě tohoto jediného člena, který si nechával říkat Perníkář. Ostatně celý zbytek kapely měl své přezdívky jako: Beer, Bún, Danny a P.J. Hudba to tedy byla přinejmenším vtipná, nejen díky múzické náplni. Opravdovým hitem kapely vůbec se stal song Naše ves, který je asi nejregulérnější písničkou dokonce i s vlastním hudebním doprovodem, který je tvořen počítačovým programem. Samozřejmě není to jediná dobrá skladba celého počinu, ale je z nich nejvýraznější. Je zde několik dalších písní s hitovým potencionálem, jako jsou Hrušky, Suchý listí, Neumělé verše, Rozsypané drobky a další. Rozebírat celé album nebudu, neb každá skladba je zcela jiná a originální. Shrnu album jen jako velice kvalitní a vtipný materiál. Na odreagování poslouží, myslím, výtečně.