Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
0N0 - Plus Ultra (EP)

0N0Plus Ultra (EP)

David9.4.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Yamaha CDX-480, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Zajímavá sbírka podmanivých, zasněných tónů čas od času znásilněných nevychovanou hvězdnou pěchotou. Působivé, ale stále je co zlepšovat.

Tentokrát nehodlám zbytečně dlouho courat kolem horké kaše a rovnou předesílám, že druhý pokus Mira Szabó o lehké rozčísnutí zaplevelené česko-slovenské zahrádky rozhodně má něco do sebe. Prozatím poslední nahrávka tohoto solitéra sice navazuje přesně tam, kde debutové Path zanechalo svůj finální pokřivený otisk, nicméně jistý posun směrem k dospělejším a poutavějším kompozicím Plus Ultra poněkud stydlivě odhaluje již při úvodních, letmých posleších.

 

K mé libosti ubyla trocha krkolomných schizofrenních pasáží, které možná zprvu dokázaly nejednoho nepřipraveného odvážlivce slušně vyvézt z míry, ovšem udržet jeho pozornost po několik minut, zažehnout touhu ponořit se hlouběji do útrob stěží přístupných propletenců, donutit, aby poníženě žadonil stále o větší a větší krajíc a neprobudit pocit ztráty orientace vyúsťující v bezvýchodné zmatení, se jim zrovínka dvakrát zdatně nedařilo. Asi největší překážku bránící bezstarostnému rozkvětu, stejně jako v případě Path, vidím v poněkud umělohmotném zvuku bicího automatu, který zejména při ultrarychlých kopákových podkresech zní tak trochu jako zběsilé tlučení deseti klacíky do plastového kyblíku, nicméně v pomalejších, táhlejších pasážích to zas taková trága není.

 

Pomyslné těžiště Plus Ultra naštěstí leží právě v klidnějších, zasněných a o poznání poutavějších skladbách, které sice nešokují nelogicky poskládanou strukturou nebo překotným střídáním temp za neustálého prokládání různými zvuky, skřeky a pazvuky, avšak disponují s až překvapivě odzbrojujícím citem vystavěnými, neprostupnými, přirozenými a podmanivými plochami, které díky svému monotónnímu naturelu a jednoduchosti tvoří velmi zajímavý protipól ke zmíněným kotrmelcům.

 

 

S výjimkou závěrečné, a dle mého názoru nejlepší, Rite To Rise stojí obě tváře 0N0 po většinu doby v jasně vymezeném opozičním postavení. Až ve zmíněné devítiminutové demonstraci celkového Twistedova potenciálu se podařilo nenásilným způsobem a bez zbytečných prodlev při přeřazování rychlostí skloubit klady obou zmíněných poloh. Ano, přesně zde vidím nejsilnější a prozatím ne příliš hojně využívanou zbraň.

 

Ač jsem to zprvu nijak zvlášť neočekával, musím říci, že i přes stále přetrvávající batolecí komplikace si epko mou pozornost nakonec získalo. Plus Ultra je dalším, byť nepatrným, krokem kupředu, nicméně si myslím, že doba hájení již nenávratně uplynula a od dalšího Twistedova počinu očekávám mnohem víc. Hrsti perel leží rozsypané na chodníku. Stačí se pro ně sehnout…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 31.5.13 9:32

Nemůžu se tou deskou nějak prokousat, respektive po předchozí "Blackjazz" mi tahle připadne taková nijaká. Shining jsou trýznitelé, zvukově je to apokalypsa, ale díky předchozí chytrosti jsem jim to sežral. Jenže teď jaksi není moc co hledat a na povrch vystupuje pachuť nezajímavosti; alespoň ve srovnání s minulostí.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

MIS / 22.6.13 23:19odpovědět

NíčE !

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky