Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
A/Oratos - Ecclesia Gnostica

A/OratosEcclesia Gnostica

Victimer8.2.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps) / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Temperamentní melodická vřava jako první album gnostiků A/Oratos.

Společně s prvním albem francouzské kapely A/Oratos musíme nastoupit na kolotoč blackmetalových melodií z tábora Les Acteurs de l'Ombre Productions. Na okázalé frázování a víry melodických riffů, kterým dominují vyšší otáčky. A/Oratos fungují od roku 2016, kdy měla dvojice Aharon, Wilhelm po ruce jiné kumpány. Nové album je pořízeno v nové sestavě. Hudebně se ocitáme na melodicko-epickém prostranství, kde lze bez problémů zasednout ke studiu spiritualismu a gnosticismu. V prostředí, odkud je blízko k progresivnímu pohledu na žánr a stejně tak blízko k hradbám středověkého chrámu, který jako by A/Oratos obývali, a právě odtam vyjížděli na výpravy.

 


Jejich debut je totiž výpravným albem. V rodném jazyce vyvedeném kvapném pojednání o studiu ducha a sebepoznání. A/Oratos pořád někam uhánějí. Ve chvílích zpomalení umí znít zamyšleně, inteligentně. Jejich hudbě však dominuje překotné tempo a lehce historický nádech, který odkazuje na pamětihodnost domovské krajiny. Vokálně pak jde o velice věrnou nahrávku. Aharon své lyrické poselství žene vpřed vokálem, kdy se nebojí ani různých sborů. Z tohoto pohledu může být nahrávka A/Oratos docela blízko severským Winds nebo Arcturus. Zejména pak v místech, kdy se melodické zpěvy změní v chorály a krásně zaplují do pozadí.


Jinak jako by se předháněly v tom, kolik nám toho ještě chtějí odvyprávět. S typicky francouzským temperamentem. Takže někde mezi neokázalým symfoničnem a okázalou melodičností je třeba hledat černé umění A/Oratos. Sedmero nových skladeb, kterým je primitivní odkaz stylu na hony vzdálený. Kapela svou černotu povznáší, nutí ji jít více uměleckým směrem. Za poznáním a za novými výzvami.


V mém případě jde spíš o doplněk k častěji užívané pudovosti. V rámci black metalu se rád povznesu, ale musí k tomu být zvláštní příležitost. A to v případě nového alba A/Oratos úplně není. Nahrávka mi předkládá silně melodické výrazivo, v němž se to doslova rve o zájem být vidět a slyšet. Což taky není vždy příjemné. Do popředí se dostává křeč a chtěná pozornost za každou cenu. A/Oratos chybí trpělivost, protože o trpělivosti jejich cesta není. Je o sdílnosti, o neustálém dobrodružství. O rychlém sledu událostí a překotném ději.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/aoratos.jpg


Ano, tento materiál není úplně pro mě. Chtěl jsem ale zachytit co možná nejvíce z jeho nátury, jak podobný styl umět uchopit. V klidu jsem nezůstal ani chvilku. Pořád to se mnou šije a nutí mě k důslednému následování všech melodických trylek a úspěšných honů epických lovců. A já bych si chtěl přece jenom trochu zdřímnout, pohrát si v jemnějším rozpoložení a pořád neutíkat za dalším novým zážitkem. No nic, tahle uctivá jízda holt není můj styl. Házet do ní vidle ale nemíním a vyzývám odolnější pokušitele. Minimálně ty, kterým vyhovuje stylový záběr labelu, kde já si musím spíš vybírat. Osedlejte koně a vyražte, já si dám dvacet.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 24.7.18 10:18

Jo, je to bezpochyby špatně, každý má na to nějakej názor, dle mě se tohle dá vyřešit časem až se usadí prach a hlubší integrací, kdy prostě další generace si budou muset uvědomit, že podrývání letitých autorit je taková hezká evropská vlastnost. Já si ale hlavně myslím, že třeba většina těch kapel se ostatním náboženstvím tolik nevěnuje, protože jsou to povětšinou kapely z území s jinou, křesťanskou minulostí. Vždyť v estetice třeba evropských kapel se neustále objevují kulisy opuštěných chrámů, dómů, osamělých soch a jiných sakrálních staveb uprostřed ničeho, které budí zdání věčnosti a neměnnosti, přičemž jsou nám povědomé z historie, naší krajiny a nějakého kulturního dědictví. Pro nás evropany je v dědictví křesťanství stále skryto mnoho ticha a tajemství, proto je to logicky lákavější jej hudebně zpracovat než řekněme islám, který se pro nás bohužel stal kulturním šokem a tím pádem nějaký extrémní hudební reakce na něj v současné době by se svezly nejspíš na vlně toho šoku. Navíc pokud chceš se něčemu postavit, musíš to nejprve poznat a tuhle aprobaci tu má fakt málokdo, obzvláště z extrémní hudební scény. Proto si myslím, že to ještě bude chtít čas, ale i tahle studna se bude časem otevírat.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky