Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aaltoja - Polku

AaltojaPolku

Symptom31.3.2023
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC / Marshall Major II
VERDIKT: Jaký osud má kapela zapsaný v palmových listech, zatím není jisté, ale už na debutu jim to pěkně hraje.

Pár let starý debut finského kvarteta je zahraný svěže a energicky. Obsahuje patos emíčkových melodií, hardcorový tah na branku a taky trochu punkové neurvalosti. Na to, že jde o první zářez do pažby, jedná se o slušný výkon hodný podpory a pozornosti. Pětice skladeb v délce něco málo přes dvacet minut představuje slušné vnadidlo na to, co přijde dál.

 

Nahrávalo se ve studiu Tonehaven Recording Studio, což je prostor v jehož výbavě je i Tom Brooke, známý ze zaniklé kapely Khuda a stále aktivního dua NYOS. Zvuk nahrávky stojí na poctivých základech a ze skladeb je to dobře slyšet. Dynamické kompozice se nebojí častého střídání proudu emocí. Jsou rychlé i pomalé, z nuly do plných řadí bez zaváhání a celkem nečekaně si u příležitosti titulní skladby Polku dobře rozumí i s nekompromisními blastbeaty.

 

Plnotučný zvuk dobře smíchaných nástrojů lichotí všem partům a dává vyniknout nejen kompozici, ale i charakteru použitých nástrojů. Polku je primárně kytarové album a jeho výraz definuje osobitý zvuk single-coil snímačů, které jsou typickým arzenálem pro daný žánr. Skladby kladou důraz na melodičnost, která spolehlivě zasekne háček a probudí zájem. Texty v rodném jazyce jsou vítaným zpestřením a je skoro jedno, že člověk nerozumí jedinému slovu. Rozhodující je energie, kterou spojení hudby s hlasem vytváří.

 

Hudební složka za mě funguje celkem vzato bez problémů. Zpěv (čti screamo) je na můj vkus trochu toporný a kontrastní, takže lehce trčí ven. Studiový výkon je v tomto případě slibný a je-li etalonem i v podmínkách živého hraní, tak hurá. A kdyby náhodou ne, tak jak se říká: „nějaká ta nota může padnout pod pult, ale hlavně neztratit tempo a rytmus.“ Obojího má kapela na rozdávání, tak nezbývá než se těšit na novou řadovou desku, která by vzhledem k nedávno vydanému singlu Tuulen Mukaan (2023) měla být na dosah.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky