Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Acheronte - Son Of No God

AcheronteSon Of No God

Bhut27.4.2019
Zdroj: CD //promo od Satanath Records
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Acheronte hrají, jak nejlíp umí, a ačkoliv jim můžeme přilepit štítek z padesáti procentní jakostí, budeme vědět, že blíže mají nahoru než dolů.

Celkem tápu v paměti a nemohu v ní najít čistokrevnou blackmetalovou kapelu pocházející z Itálie. Napadají mě mnohé, ale většina k sobě krom blacku navazuje i nitky jiných žánrů. Většinou jde o velmi zajímavá jména, ale o těch nyní nebude řeč. Podíváme se totiž na nahrávku Son Of No God od kapely Acheronte hrající právě ryzí black.

 

V prostoru šesti skladeb autoři vypouštějí rozličné šelmy skrze typické blackmetalové tóny. Slůvko šelmy neuvádím náhodně, jelikož tím míním návaznost na obal nahrávky. Ten se graficky jeví jako dobře zvládnutá práce, ale výjev se mi moc nelíbí. Nějak nerozumím okřídleným kočkovitým šelmám, které cení zuby a pouštějí hrůzu, aby snad zachvátily strachem svého protivníka. Snad tím nepřítelem nebude sám posluchač, ačkoliv jistá pojítka tu cítím rovněž. Nesedí mi totiž zpěv. Na jednu stranu zde hučí tajuplný murmur a na druhou zas growl, který mi zpočátku vyloženě lezl na nervy. Ale jak už to tak někdy bývá, člověk si zvykne snad na cokoliv. Takže fungovat se s tím rozhodně dá.

 

Bez nějakého většího upozorňování se deska rozjede a svůj kolos zastaví až v samotném závěru. Do té doby se žene, jak nejlíp umí, a v nastoleném tempu nepoleví a nepoleví. Marně se chytáte za záchranou brzdu, marně prosíte o vteřiny volnějšího ducha. Marně. Všechno jede a sviští, jak se na správný syrový black sluší a patří. Však nejsme na borůvkách. Jenže tady chybí chytlavost, nějaký nápad, skvělá melodie, prostě něco, co by dokázalo donutit k opětovné reprodukci. Když album dohraje, jste svým způsobem rádi a poohlížíte se po něčem jiném, odlišném, ale rozhodně ne po podobném blacku. Je to škoda, ale na druhou stranu to není žádná tragédie ze starověku. Zkrátka a dobře zdravý průměr.

 

 

Z klasického a poměrně zaměnitelného způsobu prezentace tolik kontroverzního žánru občas vykoukne i nějaká ta ratolest světlých zítřků. Kupříkladu hned titulní skladba od samého kraje vypustí velice poutavý motiv. Na mysli mám kytarové vyhrávky a stěžejní linky, kterými se píseň může pochlubit. Pokud bylo album pojmenované právě po této zjevně nejlepší skladbě, pak se není čemu divit. Zbytek se mi velmi snadno slévá v jeden celek a rozplývá s ostatními jinde slyšenými black metaly. Na druhou stranu právě vokál dodává skupině na jisté ojedinělosti. Ačkoliv nemusí být plně stravitelný, je jasné, že jde o charakteristický a rozpoznávací element.

 

Velmi rád bych vypíchl další zajímavé momenty a rovněž bych rád upozornil i na neduhy a konkrétní špatné kroky, jenže to jaksi nejde. Z jednoho prostého důvodu – kapela se až příliš skálopevně drží jistého skladatelského kopyta, které pak aplikuje téměř všude, jen s drobnými obměnami. Díky tomu se celek snadno slije a zpřehází. Možná by neuškodila trocha experimentu nebo občasné zvolnění, zkrátka nějaká ta hra s atmosférou. I tak ale kapele nemůžeme upřít kvalitní hráčský um, jasné cílení a nekompromisní směr jejího konání. Jsou to Acheronte a hrají, jak nejlíp umí, a ačkoliv jim můžeme přilepit štítek z padesáti procentní jakostí, budeme vědět, že blíže mají nahoru než dolů.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky