Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ad Nauseam - Nihil Quam Vacuitas Ordinatum Est

Ad NauseamNihil Quam Vacuitas Ordinatum Est

-krusty-3.7.2015
Zdroj: jewel case CD // promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-270 / JVC AX-70
VERDIKT: Jsou chvíle, kdy člověk propadá sisyfovské skepsi, že vydařená alba s kombinací "obsah / zvuk / grafika" už neexistují. Ale vyplatí se doufat!

Pokud je mi za poslední dobu nějaké vydavatelství sympatické svojí odvahou, vkusem a čichem na kvalitní kousky, jsou to tuzemští Lavadome Productions. O italské Ad Nauseam bych sám od sebe bez předchozího náslechu nezavadil, ale jsem v tomto ohledu asi lehce povrchní konzument – pouhá zmínka o vydavateli mne donutila zvednout obočí a ukazovák do výše a zvolat „sem s tím!“. Budou tedy Lavadome pokračovat ve své spanilé vydavatelské jízdě, kterou lemují nedávné pomníky Destroying Divinity a Heaving Earth?

 

AN logo

 

Pokud patříte mezi posluchače, kteří rádi objevují taje nahrávek postupně, kteří si dají předkrm či první chod následovaný lehkou pauzičkou na zažívání a teprve potom přistaví opět prázdný talíř, Ad Nauseam vám mohou více než vyhovovat. První poslech vás může ohromit, ale rozhodně vám tahle obskurní květinka nerozkvete plnou krásou do večera. Je třeba se jí nějaký ten den věnovat…ale finální zážitek za tu trpělivost stojí!

 

Čtveřice Andrea/Matteo/Andrea/Matteo albem „Nihil Quam Vacuitas Ordinatum Est“ debutuje. Ovšem po prvních minutách musí být každému jasné, že máme co do činění s velice schopnými muzikanty. Ad Nauseam drhnou death metal, ale hodně rychle zapomeňte na oldschoolové postupy a zvuk. Napadají mne nálepky jako schizo, psycho, progressive, disharmonic…ale pro ilustraci zmíním jednu kapelu, o které se ve spojitosti s Italy bude mluvit asi až nezdravě často. Gorguts. Ti už kdysi na albu „Obscura“ vymysleli úchylný death metal, po vrch napěchovaný extrémním blastovým tempem, kytarovou disharmonií, nervním aranžováním a kanálně-hysterickým vokálem. A tohle vše jsem zaslechl v upgradeované podobě na zde probírané placce. Placce mimochodem balené jako „pouhý“ jewel box, přesto nádherně a vkusně graficky vychytané.

 

Ad Nauseam jsou jedněmi z těch, kteří neútočí na vaši první signální soustavu s rozběhem, křikem „urrrá“ a hrdě vztyčenou vlajkou na vrcholu barikády. Hudba „Nihil Quam Vacuitas Ordinatum Est“ je jako nervový plyn, který svým jedovatě zelenožlutým odstínem barví ruiny měst a bludiště zákopů, spolehlivě proniká do sklepů, oken a sebemenších skulin. A než se nadějete, je všude! Neuvěřitelně rychlé bicí se slévají do kulometné palby a chvílemi navozují až téměř rituálně-ambientní nálady. Nad tou dechberoucí kadencí se vznáší dramatické riffy sedmistrunných kytar, které evokují nálety stíhaček s náporovými sirénami. Přiletí, gorgutsovsky vše vybombardují, občas rozsekají zbytky po vzoru Meshu a na závěr dílo zkázy smířlivě pokryjí akustickou maskovací sítí. Totální zmar přichází během poslední desetiminutovky „Superimposing Mere Will And Sheer Need“, která už hraničí s mixem death metalu, funeral doomu a ambientu.

 

Ad Nauseam CD

 

Pokud jsem zmínil stylovou spřízněnost s Gorguts, tak jenom proto, abych nastínil, co vlastně od debutu Ad Nauseam čekat. Rozhodně se nejedná o nějaký revival nebo tribute band, protože na to jsou Italové příliš sví a operují podle vlastního scénáře. Dokonce se přiznám, že „Nihil Quam Vacuitas Ordinatum Est“ si k mým uším najde cestu určitě častěji než Lemayova produkce.

 

Prostě a jasně: na tomto albu se velice špatně hledají nedostatky a já se minimálně letos zatím nesetkal s extrémně laděným albem takových kvalit a takto nadstandardní úrovně.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Odul / 15.10.15 10:54odpovědět

Výborný album od výborné kapely, naživo zní chlapci taky super! Recenze je trefná a pěkně květnatě napsaná! Paráda! Díky

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky