Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tak tohle mě baví. The Ailing Facade je ten typ muziky, který vás nutí neustále dobývat hradbu těžko pochopitelného zvukového marasmu. Dlouho kloužete po jeho zdi jak řídký sopel a končíte v prachu startovního pole. Často to trvá i několik dní, po kterých si dáte zaslouženou pauzu během níž vás ubíjí poraženecká nálada. A pak to jednou zkusíte, nic od toho nečekáte a je to tam.

Kdo jsou Aeviterne, majitelé divného jména, krutí a nesmlouvaví ke všem nevyzrálým jedincům? Tak vyzývaví a experimentální, že hudbu jen těžko mohou brát jako svoji hlavní obživu? Informací není mnoho, ale vypadá to, že každý z členů si prošel vývojem v jiných bandech a jejich následný střet v Aeviterne vyústil v destruktivní výron žhavé lávy. Dusivý a bourající debut The Ailing Facade je vyhřezlou plotnou uniformní deathmetalové páteře.

Dlouho jsem se prodíral temným lesem bez informací, bez záchytného bodu, který by mně naznačil strukturu světa, do kterého jsem nahlédl. Zdánlivý chaos mi zaskočil jako oliva v krku, ale rázný úder mezi lopatky na sebe nenechal dlouho čekat a mně se zase ulevilo. Ze spletitého klubka tónů se začaly vynořovat sice divné, ale vzrušující tvary temnoty, takové, které svým dopadem na psychiku posluchače určují jeho následnou náladu. Zvuk alba neoslní, ale pro deathmetal tohoto ražení jde o vhodné kolbiště, ve kterém se nástroje ztěžka probíjejí na světlo. Hluk bicích, které tlučou v těžko rozeznatelném stylu, vydatně podporuje zadušená baskytara. Oběma děkuji za výrazný podíl na dunivém infernu. V jeho hlubinách, když je prokouknete, můžete vidět vznikající svařence hrubě spojených melodií, plné zvratů, krátkých tich a směrových obratů. Hluk je díky tomu nestabilní, samá změna, a to pomáhá udržet pozornost. Po čase však těchto berliček není potřeba a hudbu luštíte jako křížovku na konci dětského měsíčníku Čtyřlístek.

Aeviterne pro zvýšení pocitu nepřístupnosti a studeného prostředí přimíchávají do už tak těžkého materiálu silné industriální přísady. Nejsou to jen strojově odsekané riffy a žalostné, táhlé tóny plovoucí nad hučícími hlubinami, ale také vstupy elektronických zvuků a automat na rytmy. Jde ale současně o celkový dojem, který se dá těžko popsat slovy. Zkrátka máte železo na jazyku a mašírujete s foťákem ruinami opuštěné technické památky. Krásným příkladem je šílená skladba The Gaunt Sky, jejímž srdcem se zdá být vysoká hutní pec. I když dávno vychladlá, tak vzpomínkou na její žár jako by byl poškozen vokální trýznitel kapely, protože jeho hrdlo plodí zvuky jdoucí na dřeň zkrvavených hlasivek. I když jeho hlas často zaniká ve skrumáži technického hluku, na jiných místech nás svým přišeptaným chrchláním vede jistou cestou k východu.

The Ailing Facade je těžký vzorek industriálem načichlého deathmetalu. Parádní věc schopná se postavit šílenostem jako Ad Nauseam, Epoch nebo Ulcerate. Svým vlastním způsobem ohýbá realitu a dělá svět horším než je. V tom dobrém slova smyslu, což zní jako blbost, ale ve světle slyšeného proč ne...