Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Agresia - Exil

AgresiaExil

Jirka D.13.12.2018
Zdroj: CD-R v přehnutém dvojlistu // promo od kapely
Posloucháno na: Pioneer PD-S504 / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Slabá deska s ještě slabším zvukem, který potápí i těch několik málo nadějí na slušný posluchačský zážitek.

Dovolím si začít prostými fakty a to horší si nechat napotom. Kapela Agresia funguje na slovenské scéně od roku 2010, pochází ze Žiliny a aktuálně vlastními silami vydává své první dlouhohrající album Exil. Tomu předcházelo jednak EP Eugenika (2015) a druhak o dva roky starší demáč Pseudonym, který jsem nikdy neslyšel. To EPko (6 skladeb, 20 minut) jsem pro pořádek naposlouchal na bandcampu a popravdě mi přišlo jako docela dobrý start, i když z mnoha startovními problémy. I tak bych si je možná dovolil doporučit (alespoň pokud jde o žánr) fanouškům staré Sepultury.

 

Tři roky kapele trvalo dát dohromady nový materiál, což přeloženo do řeči čísel představuje 9 skladeb a necelých 35 minut muziky. A stačí zhruba prvních pět vteřin úvodní skladby, aby bylo vymalováno. Minimálně pokud jde o zvuk, protože ten se během hrací doby nijak nezlepší a těch pět vteřin je naprosto reprezentativní vzorek. Co je špatně? Řekl bych že všechno. Nikde na cédéčku není uvedeno, kde a jak tahle nahrávka vznikla, ale bez obalu řečeno má parametry záznamu ze zkušebny s naprosto amatérskou post-produkcí. Namysli mám především mix s nechutně vytaženou kytarou (navíc se strašným zvukem), utopenými bicími a téměř neslyšitelnou basou. Master je navíc přehulený jako prase a poslech je čiré utrpení. Kdejaké demo díky současným možnostem dopadá o poznání lépe.

 

Hudebně Agresia jede přímočarou linku thrashe (thrashcoru), kterému nechybí směr, ale chybí mu cokoliv dalšího zajímavého. Deska trpí nejen zvukem, ale třeba i absencí druhé kytary, která by do produkce kapely vnesla zábavnější momenty. Chybí sóla (s výjimkou pokusu o něco takového ve skladbě Panoptikum), chybí trochu slušné melodie, chybí zajímavé riffy. Vše se omezuje na naprostý základ, a to nejen v kytarové hře, ale třeba i v přednesu bicích. Přitom kompozice nejsou špatné a dovedu si představit, že při slušně zvládnutých aranžích a úměrné technice hry by se z toho daly udělat v rámci žánru dobré skladby. Jejich současná podoba je ale na kost ohlodaná před-produkce, která dává maximálně matně tušit, co by z toho materiálu mohlo vzejít při hromadě práce navíc. K té ale nedošlo.

 

 

Bohužel díky téhle hudební a aranžérské kostře lezou na denní světlo hráčské limity v podstatě celé kapely, které tak nic nemaskuje a jsou slyšet v celé svojí nahotě. Kapela si je jistá pouze v jednoduchých groovy postupech, cokoliv dalšího je nad buď její síly, nebo to dovedným způsobem maskuje.

 

Psal jsem na začátku, že by mě docela zajímalo, kde a jak tahle nahrávka vznikla a narážel jsem na to, že na zaslaném cédéčku se nelze dočíst vůbec ničeho. Jde o pálený kotouček s potiskem a dvojlistem, kde kromě názvu kapely, desky a skladeb nenajdete vůbec nic dalšího. Podle fotek na bandcampu jde nejde jen o novinářskou promo kopii, ale o standardní stav, což jen podtrhuje celkově nevalný dojem z alba. Pokud se smíříme s tím, že 50 % je pro nás průměrně dobrá deska, tak Exil je deska podprůměrná. Hodně podprůměrná.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky