Recenze: Alwanzatar - Helsfyr Terminal Ekspress

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

AlwanzatarHelsfyr Terminal Ekspress

Jirka D.3.7.2019

Zdroj: CD v papírovém přebalu // promo od agentury Creative Eclipse PR

Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm

VERDIKT: Album stvořené spíš jako osobní zpověď než jako deska, která by měla oslovovat širší spektrum posluchačů. Což se samozřejmě nevylučuje, ale moc bych si na to nevsadil.

Bez ohledu na nějaký ten čas, který jsme spolu strávili, mám stále problém zapamatovat si a nedej bože vyslovit název tohoto svébytného projektu. Ten pochází z Norska, respektive z Norka a konkrétně Osla pochází jeho jediný tvůrce, celým jménem Kristoffer Momrak, známější spíše jako Krizla. Není nijak složité se následně dopátrat, že ten samý Krizla se jako flétnista a zpěvák objevuje v řadách zálesáků Tusmørke, o jejichž loňské desce Fjernsyn i farver jsme psali ZDE.

Zařadit Alwanzatar žánrově není nikterak snadné, protože víc než co jiného jde o poměrně svobodomyslný autorský projekt, který jako pracovní nástroje využívá hromadu analogových a neanalogových krabiček, syntetizérů, zvuků nejrůznějšího a těžko identifikovatelného původu, no a samozřejmě flétnu. Což ... což může ve světle předchozího výčtu působit lehce podivně a ono to lehce podivně i dopadá. Někdy. V tomto ohledu je dost složité hledat nějaká přirovnání a známější jména, kterými bych přiblížil tuhle muziku pro ty, kteří jste ji ještě neslyšeli (předpokládám že většina z vás, ostatně já stejně tak). Jako jedna z možností mě napadl domácí projekt Aleše Vejnara Avarp (recenze ZDE), jako druhá možnost pak (díky místy dobře vytvářené potemnělé atmosféře) Ulver v období desky Perdition City (taky recenze). Ale to prosím berte jako hooodně obecné přirovnání, protože jde samozřejmě o dva úplně rozdílné světy.

Alwanzatar studio

Možná bych ale právě v tomto srovnání začal hledat první cestu, jak přijít desce na kobylku, a to v tom duchu, že v případě Ulver není pochyb o tom, jak dobrá je to deska a jak na ní všechno zapadá do jednoho smysluplného a silného celku, zatímco v případě Helsfyr terminal ekspress je slyšet, že jde především o osobní, napůl amatérskou a hodně dadaistickou zpověď jednoho nadšeného solitéra. A aniž bych se chtěl kohokoliv jakkoliv dotknout, dojem obývákového projektu je silnější než kterýkoliv jiný.

Což ale rozhodně neznamená, že by deska byla špatná nebo neposlouchatelná, jen je utvářena v tomto rámci, vyšší cíle (aspoň doufám) nemá a stejně tak v roli posluchače je dobré si tyto mantinely uvědomovat. Poslech pak nepřináší nepříjemná zjištění, ale spíš pochopení a snad i lehké uznání nad fantazií, s jakou Krizla kombinuje zvuky a přístroje možná kombinovatelné, a možná v případě flétny i nekombinovatelné. Deska se pak následně odvíjí někde na pomezí ambientu a space elektroniky, kde je mi docela dobře (a kde si dovolím přirovnávat ke zmíněným Avarp), a pak trochu krkolomných pokusů se zvuky, u nichž by střídmější využití a střízlivější zabarvení bylo jednoznačně ku prospěchu věci.

Bez ohledu na to ale nejde album posunout jinam než do kategorie netradičních zajímavostí, se kterými je možné trávit čas, ale které rozhodně nepatří do mého seznamu desek must hear until I die. Což se vlastně už stalo, nelituju toho, ale pokud bych vám měl jeho poslech vřele doporučit a sebrat vám 42 minut vzácného času, zaváhal bych. To přiznávám.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.