Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
An Axis of Perdition - Apertures

An Axis of PerditionApertures

Garmfrost3.2.2025
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: An Axis of Perdition krapet překračují na místě, rozpačitě se poohlíží a trochu se vrací tam, kde byli dobří. Zároveň se zkouší vydat dál, aniž by zatratili minulost.

Industriální a dark ambientně zaměření hrůzotvůrci An Axis of Perdition svého času patřili mezi to nejzajímavější, co tato obskurní odnož black metalu nabízela. Vedle Blut Aus Nord podle mě stáli na jejím vrcholu. Po geniálním Deleted Scenes… zamířili s Urfe do soundtracku městského podzemí. Opustili metal, rock, nechali se vést atmosférou, zvuky a mluveným slovem. Je mi jasné, že tím zaskočili nejednoho blackového fandu, mě tím nadchli.

 

Proto, když hned následující Tenements… vracelo kapelu k běžnějšímu blacku, příliš mě tato regrese nebavila. S odstupem času je samozřejmě jasné, že se jednalo o vynikající počin, jenže kapela se pak na dlouhou dobu odmlčela. Po devíti letech vydali EP Effluvia, které oprášilo stín Urfe. O rok později singl Disturbance in the Perpetual Screen vrací AAOP k Deleted Scenes a předpokládám, že zmateni byli všichni.

 

Na sklonku roku 2024 vychází dlouhohrající šleha Apertures. Robotický úvod příjemně rezonuje a zneklidňuje. Ovšem hned posléze je jasné, že kapela tentokrát bude příznivější pro „normálnějšího“ posluchače, který má rád počátky kapely nebo Tenements. Tempo je hodně groove, pestré a nemilosrdné. Z hudby vnímám ohlasy starších industriálně metalových veličin. Hlas jedovatě syčí. Zlý a nelidský odér je pryč. Samozřejmě se stále jedná o těžko stravitelné skladby, kterým je třeba dát hlubší ponor a být obeznámen jak s kapelou, tak s podobně laděnou scénou. Dark ambientní vsuvky jsou tím nejzdařilejším, co Apertures obsahuje. The Undercity Await je zlo! Nebo Sewer Lethe! Ale abych byl přesnější, taková Private Acts of Abnegation svou klokotavou hnilobou zasekává drápy do mé mysli pěkně hluboce.

 

 

Není sranda vracet se po takové době. Navázat na předchozí tvorbu, pokračovat v ní, nebo ukázat, že se kapela vyvinula? An Axis of Perdition krapet překračují na místě, rozpačitě se poohlíží a trochu se vrací tam, kde byli dobří. Zároveň se zkouší vydat dál, aniž by zatratili minulost. Je to dobře? Špatně? To se uvidí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky