Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Anciients - Heart of Oak

AnciientsHeart of Oak

Jirka D.20.3.2014
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Pioneer PD-S504 / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Velmi slušný start kapely, s níž je třeba pro dny příští počítat

Byla by škoda nechat tuto desku zapomenutou a tak, i když vyšla již téměř před rokem, se k ní krátce vrátíme. Doporučení? Pro fanoušky Mastodon určitě, tahle mladá parta z kanadského Vancouveru se sice inspiruje okatě a stejně tak přiznává jistou trendovost s podobně smýšlejícími kapelami moderního metalu (dosaďte si co libo – stoner, prog,...), ale zároveň předkládá nahrávku na velmi slušné úrovni, takže nezmínit se by bylo na pováženou.

 

Album „Heart of Oak“ je debutní plackou kapely a tudíž lze mluvit o nemalém překvapení. Hráčská ekvilibristika, kompoziční zdatnost, smysl pro rockově / metalový fundament i odvaha  pustit se v rámci nastavených pravidel do extrémnějších vod (především ve vokálech) – to vše posouvá kapelu z pozice zelenáče do žánrové střední třídy, kterou už je třeba brát s respektem. Anciients se především nebojí dlouhých kompozic a nutno přiznat, že s hozenou rukavicí se perou srdnatě, i když kritické zkrácení nejednoho místa by albu prospělo. Mám na mysli závěrečnou třetinu „Overthrone“, poslední dvě minuty „Falling in Line“, úvod i závěr „The Longest River“, konec „Giants“ et cetera, et cetera. Neboli těch míst není málo, cítím v těch pasážích nejistý krok a přežvykování nezajímavého sousta, které kdyby nebylo, skladba by dostala větší spád a těch pár minut zkrácení by hodinová deska unesla.

 

 

Možná tím lehce popírám vlastní poznámku o kompoziční zdatnosti, ale s přibývajícím počtem poslechů mi i přes řadu skvělých momentů přijdou některé pasáže desky už nad rámec dobrých mravů. Jde ve většině případů o čistě instrumentální vsuvky, které narušují přímočarou předchozí pasáž (případně uvozují skladbu jako takovou) a proti kterým bych v podstatě neměl nic, kdyby nebyly a) všechny docela podobné a b) velmi často délkově přetažené.

 

Jinak ale nahrávka tepe slušně energickým životem, bravurně balancuje někde mezi zmíněnými Mastodon, stoner metalovým dřevorubectvím, psychedelickými dálavami („For Lisa“) a sem tam nakousne i extrémnější krajíc. Přitom nezapírá klasicky metalový základ (především ve skladbě „The Longest River“ lze zaslechnout sound Iron Maiden někdy z přelomu milénia), ale zároveň nesklouzává k metalovým klišé, drží si svůj standard kvality a tahem na branku se řadí k tomu lepšímu, co v loňském roce vyšlo.

 

Trendově je nakládáno i se zvukem desky, kytary znějí velmi plně, mohutně, jsou vytažené výrazně do popředí a roztažené do sterea „ode zdi ke zdi“. Podobně jsou řešeny i bubny, které sice nepobraly příliš z akustické přirozenosti, ale nakopávají desku slušným způsobem vpřed. Vše je bohužel dost sjednoceno, takže při hraní na větších bednách deska prozradí svou prostorovou nepřehlednost a v některých vypjatějších pasážích se zvuk zahuhlá velmi nepříjemným způsobem (typicky v šesté minutě „Falling in Line“). Bohužel jde o soudobý standard, nenabrečíme nic.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.1.14 13:03

Ahoj Štěpáne, dovolím si komentář (pokusím se stručně, bylo by to na článek ... který vyjde brzo). Problematika Loudness war není problémem jen některých žánrů, blíže pravdě je tvrzení, že jen u některých žánrů s tímto problém není (vážná hudba, akustické žánry obecně, ale i tam už se najdou černé ovce). Důvod proto, aby metalová muzika byla přebuzená, mě nenapadá, vlastně všechna zásadní alba metalu, ta stylotvorná v 80. letech a v první polovině 90. let jsou přirozeně dynamická a nikomu to tenkrát nepřišlo jako problém. Svou nepopiratelnou úlohu v tom samozřejmě hraje aparát, u kapesních přehrávačů založených na nějakých čipových obvodech Loudness war problém není, u domácího poslechu to i na průměrném hi-fi aparátu slyšet je. Pro výrazně přebuzená , mnohdy s potrhaným zvukem, nemusíš chodit k elektronice (i když v tom máš samozřejmě pravdu), velká většina dnešních metalových či rockových alb je zvukově tragická rovněž, třeba v českém prostředí (ve snaze něco dohnat, „být světový“, nebo nevím) je to neposlouchatelná bída, jmenovat nebudu, ale slyšel jsem toho dost.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 20.3.14 8:19odpovědět

Fakt jsem se snažil ale nijak víc nadšený jsem nakonec z desky nebyl. I tak jsem s ní strávil příjemné chvíle a jak často říkám - počkejme si na další desku a uvidíme do čeho se nám to rozroste.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky