Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Anciients - Heart of Oak

AnciientsHeart of Oak

Jirka D.20.3.2014
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Pioneer PD-S504 / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Velmi slušný start kapely, s níž je třeba pro dny příští počítat

Byla by škoda nechat tuto desku zapomenutou a tak, i když vyšla již téměř před rokem, se k ní krátce vrátíme. Doporučení? Pro fanoušky Mastodon určitě, tahle mladá parta z kanadského Vancouveru se sice inspiruje okatě a stejně tak přiznává jistou trendovost s podobně smýšlejícími kapelami moderního metalu (dosaďte si co libo – stoner, prog,...), ale zároveň předkládá nahrávku na velmi slušné úrovni, takže nezmínit se by bylo na pováženou.

 

Album „Heart of Oak“ je debutní plackou kapely a tudíž lze mluvit o nemalém překvapení. Hráčská ekvilibristika, kompoziční zdatnost, smysl pro rockově / metalový fundament i odvaha  pustit se v rámci nastavených pravidel do extrémnějších vod (především ve vokálech) – to vše posouvá kapelu z pozice zelenáče do žánrové střední třídy, kterou už je třeba brát s respektem. Anciients se především nebojí dlouhých kompozic a nutno přiznat, že s hozenou rukavicí se perou srdnatě, i když kritické zkrácení nejednoho místa by albu prospělo. Mám na mysli závěrečnou třetinu „Overthrone“, poslední dvě minuty „Falling in Line“, úvod i závěr „The Longest River“, konec „Giants“ et cetera, et cetera. Neboli těch míst není málo, cítím v těch pasážích nejistý krok a přežvykování nezajímavého sousta, které kdyby nebylo, skladba by dostala větší spád a těch pár minut zkrácení by hodinová deska unesla.

 

 

Možná tím lehce popírám vlastní poznámku o kompoziční zdatnosti, ale s přibývajícím počtem poslechů mi i přes řadu skvělých momentů přijdou některé pasáže desky už nad rámec dobrých mravů. Jde ve většině případů o čistě instrumentální vsuvky, které narušují přímočarou předchozí pasáž (případně uvozují skladbu jako takovou) a proti kterým bych v podstatě neměl nic, kdyby nebyly a) všechny docela podobné a b) velmi často délkově přetažené.

 

Jinak ale nahrávka tepe slušně energickým životem, bravurně balancuje někde mezi zmíněnými Mastodon, stoner metalovým dřevorubectvím, psychedelickými dálavami („For Lisa“) a sem tam nakousne i extrémnější krajíc. Přitom nezapírá klasicky metalový základ (především ve skladbě „The Longest River“ lze zaslechnout sound Iron Maiden někdy z přelomu milénia), ale zároveň nesklouzává k metalovým klišé, drží si svůj standard kvality a tahem na branku se řadí k tomu lepšímu, co v loňském roce vyšlo.

 

Trendově je nakládáno i se zvukem desky, kytary znějí velmi plně, mohutně, jsou vytažené výrazně do popředí a roztažené do sterea „ode zdi ke zdi“. Podobně jsou řešeny i bubny, které sice nepobraly příliš z akustické přirozenosti, ale nakopávají desku slušným způsobem vpřed. Vše je bohužel dost sjednoceno, takže při hraní na větších bednách deska prozradí svou prostorovou nepřehlednost a v některých vypjatějších pasážích se zvuk zahuhlá velmi nepříjemným způsobem (typicky v šesté minutě „Falling in Line“). Bohužel jde o soudobý standard, nenabrečíme nic.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.7.14 9:07

Mě to časem zasáhlo stejně silně jako všechny desky minulé, ačkoli cesta byla dost trnitá. Není to nejsilnější materiál, není to bez hluchých a zbytečně natahovaných míst ale má to sílu. A s přihlédnutím ke konkurenci - té alternativně / atmosféricky rockové - jsou o několik levelů výše. A toho si sakra cením. Ctím z desky především to, že Anathema hledá nový výraz a deska je tudíž částečně pátráním po nové hudební řeči a částečně tím vším již řečeným. Vracím se k tomuto dílu poměrně často, baví mě to, takže jsem relativně spokojen. I nadále v nich cítím jistou záruku toho, že každá další deska mě bude bavit i nadále, což u většiny starých kapel už pro mě neplatí.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 20.3.14 8:19odpovědět

Fakt jsem se snažil ale nijak víc nadšený jsem nakonec z desky nebyl. I tak jsem s ní strávil příjemné chvíle a jak často říkám - počkejme si na další desku a uvidíme do čeho se nám to rozroste.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky