Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Deathmetalu se u nás vždy dařilo, i když v žádném masovém měřítku. Těch opravdu dobrých kapel by se vešlo za nehty jedné ruky, ti ostatní už se pohupují na vlnách více či méně průměrných. Dobré ale je, že styl si stále zachovává atraktivitu a tak vznikají nové bandy přísahající na krev a trošku toho salónního násilí. Anime Torment patří mezi ty služebně mladé kapely, které mají vrchol ještě před sebou. Nyní procházejí dobou zrání a pilování výsledné podoby. Svoje prvotní myšlenky otiskly do loňského dema Sakura a letos našli sílu přijít s debutním EPíčkem nazvaným Deathwish.

Benjamínek je uložen v základním digipaku zcela bez bookletu. Obálku hyzdí stylová řezničina, která už k podobným nářezům jaksi standardně patří a spíš bych se divil, kdyby jí nebylo. Uvnitř pak na nás zírají zohavené hlavy všech zasvěcených, kteří drželi nůž. Tolik první pohled.

Při prvním poslechu jsem si zvukovou stránkou nebyl zcela jist. Pobledlý a notně tlumený přehrávač mi naservíroval nevýraznou a zahlcenou hudbu, které dominoval jen řev a slité kytary. Ovšem po notném vyladění a osolení volume jsem musel uznat, že se o žádnou tragédii nejedná. Sice se najdou místa, kde je těžší se zorientovat, ale ostatní momenty to celkem rychle vyhladí. Jen ty bicí mi nepřipadají v dobré kondici, někdy se jen těžko prosazují skrz clonu před sebou a v některých momentech je třeba kopáky vysondovat naslouchátkem. Když se ještě vrátím ke strunám, tak ty mi na několika místech silně připomínají plzeňské nebožtíky Sorath, ten zvuk a kresba je velice podobná. To ale nemíním jako mínus.

Když odbočím od zvukové stránky a zaměřím se na hudbu jako takovou, příliš radosti mě nečeká. Anime Torment vyznávají přímočarou a rychlou formu deathu, nic z hutných ani valivých knedlíků. Na Bandzone chlapi zmiňují oblibu The Black Dahlia Murder, což sice není až tak mimo co se týče stylu, ale nacházím příliš hluchých míst, která desku od nějakých vzorů poněkud vzdalují. Především skladatelsky se jedná o slabší odvar z lidských zbytků. Jakoby na stole neměli poctivou selku krev a mlíko, ale sešlou a opotřebovanou sběračku bavlny. Zajímavých nápadů je poskrovnu, kroky jsou lehce předvídatelné a jen zřídka mají šanci zaujmout. Je cítit, že kluci by chtěli hrát technicky a nevšedně, ale ne zcela se to daří. Skladby jsou příliš jednoduché, čitelné, jen skromně protknuté zajímavým momentem a nápadem. Příkladem budiž třetí Domestication, která mi připadá jako mlácení zcela prázdné slámy, prostě nic. Proč se stejný a plytký motiv ozvláštňuje tím, že se kouskuje pokaždé jinak? To mu nic nepřidá. A takových míst je spousta. V konečném výsledku cítím hledání a nejistý kramflek. 

Zpěv kolísá mezi hrubým a hlubokým suterénem a vřeštěním, za které by se nemusel stydět ani Chymus z Isacaarum. Přiznám se, že ta první poloha mi sedí a je silně poslouchatelná, ale tu druhou bych klidně pustil k vodě.

Rozhodně nad kapelou nechci lámat hůl nebo ji zcela ztratit ze zřetele, protože jde o první album a Anime Torment mají vše před sebou. Ale nebude od věci se na tyto neduhy zaměřit v příštím plánu. Nakonec i na Deathwish se občas nabídne několik zajímavých momentů, které se zničehonic vyloupnou jako naběhlý žlučníček z rezavé hmoty jater. Třeba pátá skladba Your Phascination má jistou chytlavost a dobrý nápad. Navíc se na konci druhé minuty vynoří zajímavá pasáž, které vládne kytarový motiv doplněný nápaditou basou. Tohle už je někde jinde, tady vidím sílu.

Moje slova nevyznívají příliš povzbudivě, vím. Ale Deathwish mi toho nabídlo příliš málo na to, abych chválil. Do budoucna tu máme kapelu, která na své nářadí umí a jen potřebuje dobrý materiál k vyprávění. A co oceňuji zejména, je fakt, že se chlapi nespokojili se souborem empétrojek, ale vydali plnohodnotnou desku pěkně do ruky. Jen ten booklet trošku chybí.