Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Anthem - Praeposterum

AnthemPraeposterum

Sorgh6.1.2017
Zdroj: CD (MLR CD 041) // promo od vydavatele
Posloucháno na: Technics SL-PG 390/Dual CV 1400, PC
VERDIKT: Praeposterum je hustá řezničina, ale to je asi tak všecko. Výsledkem je nulový přínos, mizivá zajímavost a těžce zkoušená trpělivost.

Každý si pod slovem hymna – anthem – představí asi něco podobného, představy se budou lišit jen v drobnostech. Mělo by jít o srdečnou, majestátnou a někdy pompérní skladbu, při které se orosí oko či vyletí ruka v pěst za huronského křiku. Anthem je také jedna deathmetalová sběř z Polska, která poslala promáč jejich nové nahrávky nazvané Praeposterum. Jde v pořadí o jejich druhou řadovou desku. A oproti názvu tohle dílo o hymnech ani nečulo, je zkažené a chlípné.

 

 

Od začátku je to prasácká, zhutnělá představa sodomizujících kleriků. Neutuchající bicí mašina tluče hlava nehlava a zprava doleva, občasný činel odšumí temnotou. O melodiích si nechávám jen zdát a snažím se vydržet tento monotónní, blasfemický kongres. Hodně těžko hledám kus něčeho, co se odcizuje většině, únik z masy této trýzně. Nenacházím to ani v brutálním growlu ani ve sporadických kytarových výlevech přeplněných pisoárů. Jediným vyrušením z agónie je vzácné zpomalení, kdy si ve středním tempu můžu otříz opocené čelo. To mi vlastně nabízí i pěkná, procítěná instrumentálka 666.


Je jich deset, těch makabrózních kompozic točících se většinou kolem tří minut. Jedna jako druhá člověka nasaje a vyplivne po totálně promrhaných dvaatřiceti minutách. Zajímavosti? Žádné. Celkově je to ortodox, pravé jádro antireligiozního smýšlení. Doporučení směřuje k otrlým a postiženým jedincům, co upřednostňují výplach bez hlubších otázek.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky