Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Aosoth patří k jedněm z těch méně známých kapel. Možná už kvůli svému žánrovému zařazení, které spadá výhradně do černé jámy lvové – black metalu. Nicméně se toto částečné přehlížení skupiny může změnit po poslechu letošní smrtonosné placky III. Na tomto místě se omlouvám všem ortodoxním blackerům, kteří kapelu uznávají již delší dobu. 

Kapela samotná na poli hudebním působí od roku 2002. Hudebníci jsou však již ostřílenější a dříve i v současnosti působí/li v několika uskupeních (zejména Antaeus). Na svém kontě mají do dnešních dnů čtyři splitka a tři řadovky. No… tři, popravdě řečeno čtvrtá už je na spadnutí. Trochu se rdím, že recenze vychází až s takovým zpožděním. Deska III je totiž na světě už od 22. dubna tohoto roku. Leč tato francouzská trojice nám v průběhu měsíce září připravila další takříkajíc řadovku. Ale abych vše uvedl na správnou míru. Deska, která vyšla minulý měsíc s názvem Variations Of Violence (což je mimo jiné i podtitul III) je instrumentální verzí alba III. Variations Of Violence pak dále vychází pouze na vinylu. Takže taková sběratelská záležitost. Každopádně bych se vůbec nestyděl za její vlastnictví… Ale teď zase zpátky k počinu III.

Při prvních milisekundách po spuštění této nahrávky jsem byl sražen na kolena. Neměl jsem nic jiného na práci, než jen sedět a vychutnávat. Není to zrovna deska, kterou si pustíte jen tak k něčemu, jako zvukovou kulisu a občas si zanotujete nějakou písničku. Tohle se prostě musí prožívat ve velkém. Toto album totiž oplývá jedinečnou atmosférou, která rázem pohltí celou místnost do černého hávu. Agresivita, chorobnost, smrt, nervozita to vše se během poslechu dostaví. Samozřejmě po stránce pocitové, smrt z toho asi nikdo nedostane. I když… …Šestice písní utvářejí magický kruh, v němž se zjevují mlhavé stíny démonů. Tito démoni s Vámi a s předměty kolem Vás počínají manipulovat ve svůj prospěch. Podobně jako když si hrajete s destičkou ouija. Preciznost zvuku nahrávky je postavena na základě tajemného mručení a jemné zkreslenosti nástrojů. Něco podobného můžeme najít snad jen u letošních Blut Aus Nord. Možná trochu troufalé srovnání, ale nic jiného mě momentálně nenapadlo. Ten zvuk a riffy kytar Vás jednoduše pohltí, těžko popsatelné, to se prostě musí prožít. Ne slyšet, ale prožít, neb III není ryze jen poslechová věcička. Je to album plné tajemných pocitů. 

Pozastavím se ještě na chvíli nad svým proviněním týkající se pozdního vydání recenze na tento opus. Ve svém sešitě „silná slova“ jak jej mám pojmenovaný, neb se původně jednalo o sešit na „silná slovesa“ na německý jazyk, mám asi tři nedokončené články na téma Aosoth – III. Opravdu nebylo jednoduché napsat několik plnějších vět o této události. V podstatě ani neshledávám uspokojivou ani tuto recenzi, ale z oněch bludů, které mě těch půl roku provázely, je toto asi nejlepší verzí. Mnozí se mnou jistě nebudete souhlasit, že napsat recenzi na silné album, přece není tak těžké, ale já to cítil a cítím trochu jinak. Ale ku konci jsem přece jen něco sesmolil a to považuji za podstatné. Každopádně chci ještě podotknout, že album je vhodné pro každého vyznavače černého kovu, i když se k němu bude třeba těžkopádně prokousávat a možná, že jej ani neuzná. Za poslech to ale jistě stojí!