Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Arche - Origin

ArcheOrigin

Ruadek12.9.2016
Zdroj: flac
Posloucháno na: FiiO X3 + Koss Porta Pro
VERDIKT: Elektronický projekt se vzdálenou ozvěnou post-rocku, který nejspíše zůstane více náznakem zajímavých věcí, než projektem na pokračování.

Elektronické projekty jednoho skladatele, převážně s laptopem a kytarou, to je fenomén dnešní doby. Je to cesta mladých umělců, kteří chtějí tvořit, ale nechtějí být omezováni celým bandem a touží po svobodě. A nebo jsou to boční projekty lidí, kteří z přemíry fatazie, entuziazmu a workoholismu ventilují. Tím druhým případem budiž kytarista Lost in Kiev, který přivedl k světu spíše projekt než band, Arche.

 

Na tento projekt jsem byl upozorněn přímo skupinou Lost in Kiev, která jej začala propagovat na další zbrani tvořících jednotlivců, sociální síti. Za Arche se skrývá pouze jediný muž s tím, že bubeník domovské kapely stvořil obal. Ten zatím nejspíše ani nespatří světlo světa v papírové podobě, protože projekt na mě působí naprosto jednoduše, bez úmyslů většího úspěchu. I proto vlastně nelze s úspěchem ani říci, kolik lidí jej skutečně tvořilo a jak, na svém profilu uvádí jen minimum klíčových interních informací. Toto je projekt ve všech případech současný - profiluje se pouze prostřednictvím sociálních sítí (BandCamp jako e-shop a FB jako zviditelnění), není v jiné než elektronické podobě a jeho zrození nestálo nejspíše více než minimální investici. Takhle dnes funguje velký počet současných umělců, kteří mohou tvořit bez závislosti na jakémkoli vydavateli.

 

Ale pojďme k hudbě samotné.

 

 

Arche jest digitálním pojetím post-rocku. Je takovým plně eletronickým pojetím těch klasických postupů, které jsou jinak hrány v nejběžnějším trojlístku bicí / kytara / basa. Je to jako zremixovaná deska čistě instrumentálních věcí. To nakonec není na současné mladé scéně nic objevného, ani nezvyklého. Osobně jsem za poslední půlrok slyšel na této scéně přes BandCamp dobrých sto kapel, z nichž polovina nabízí své desky volně ke stažení a většina se profiluje jako propojení ambientu, kytar a elektroniky. A hodně z nich to skutečně umí.

 

Arche připomíná zmíněné Lost in Kiev svou náladou, vybrnkáváním určitých motivů a postupy, jaké zmíněný band předvádí na nové desce Nuit Noire. Arche ale nejde do hloubky, je to všechno spíše ambientně laděné, jako by se tvůrce poprvé snažil najít v sobě tu sílu. Ta osudovost, ta strhující energie Lost in Kiev tu není ani zdaleka. Z Arche ale cítím potřebu jít jinudy, být v kontrastu s domovskou kapelou a mluvit spíše řečí Zero Absolu (se kterým stvořili Lost in Kiev splitko a odjeli turné). Je to tak dobře?

 

 

Otazníků, jak to mohlo znít, kdyby se přidalo na intenzitě, je povícero. Beru album Origin jako nástřel kytaristy, který zkouší, kam až lze zajít. Jak znít jinak. Jak to zkusit na podkresech, které zní na Nuit Noire. I proto desku nehodnotím, protože ji nepovažuji za plohodnotné dílo, je to takový půlhodinový celek, který je zajímavou cestou kousek dál od soustředěné tvorby jedné z naprosto zásadních post-rockových kapel. Jedná se ve finále o průměrný počin na poli ambientního post-rockového vesmíru, kterých jsou dnes sdíleny tuny. Zda bude mít tohle pokračování, netuším, nejspíše už ne, otázkou je, kam to potom nasměrovat.

 

Arche může být něčím, kam se možná domovská kapela jednou dostane. Současný post-rock se dnes tříští na čistě ambientní kousky, které pohání syntetické rytmy a jsou to spíše jednočlenné projekty. Zároveň je dnes scéna plná nečekaně košatých vyjádření, kde se ke slovu dostávají i dechové nástroje a kapely se nebojí znít skutečně velkolepě. A pak je mnoho agresivních spolků, které staví na těch naprostých základech jednoho motivu a košatí do hlukových vln. Pěkně jedna po druhé. Arche v tom všem propluje a zase zmizí, jako by tento celek byl jen nepatrnou ozvěnou. A tou možná i zůstane.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky