Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Árstíðir Lífsins - Aldrlok

Árstíðir LífsinsAldrlok

Garmfrost24.10.2024
Zdroj: CD, 6 panelový digipak, bandcamp
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60 + phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Árstíðir Lífsins jsou spolkem libujícím si v hodnověrnosti, síle svého vyprávění, v objevováním pozapomenutých nástrojů a nádherném zpracováním svých nahrávek. Jsou smečkou, která dokáže mrazit okolí v zuřivém blizardu, havraním krákáním, ocelovou tvrdostí umí utkat jemné okamžiky…

Vydejme se spolu s islandsko-německým triem Árstíðir Lífsins do poloviny jedenáctého století, kde nastal Konec věku. Konec věku je v překladu Aldrlok, šesté dlouhohrající album této pohanské, folk/black metalové kapely, kde se snoubí láska k mystice, historii, mytologii, dobovým nápěvům i blackové urputnosti. Kdo sleduje Árstíðir Lífsins, zřejmě tuší co čekat, kdo doposud na jejich muziku nenarazil, měl by se připravit na epickou šíři hymnického black metalu, vichřic i decentních podkladů pro recitaci. Árstíðir Lífsins jsou spolkem libujícím si v hodnověrnosti, síle svého vyprávění, v objevování pozapomenutých nástrojů a nádherném zpracováním svých nahrávek. Jsou smečkou, která dokáže mrazit okolí v zuřivém blizardu, havraním krákáním, ocelovou tvrdostí umí utkat jemné okamžiky…

 

Chtělo by se podotknout, že Aldrlok není ničím výjimečným v zástupu nadstandardních nahrávek diskografie Árstíðir Lífsins. Vychází po čtyřech letech – kapela měla už delší pauzu. Je dlouhé, rozdělené do dvou alb… Všechny dlouhohrající nahrávky daleko přesahují hodinovou stopáž. Píšu dlouhohrající, protože kapela má ráda také EP a ty se svou délkou vyrovnávají běžným full-lenght deskám. Aldrlok není výjimečné ani svým naturelem, výstavností či lyrickým konceptem. Árstíðir Lífsins se totiž daří vydávat pouze nadprůměrné desky a Aldrlok je další z řady.

 

aldrlok

 

Další z řady netuctových, umělecky ohromujících desek plných neuvěřitelné atmosféry a úžasných melodií. Za mixážním pultem seděl opět Markus Stock, který desku ošetřil rovněž masteringem. Markus Árstíðir Lífsins rozumí a ví, co jejich skladby potřebují. Konec věku si můžeme vyložit jako konec starých zvyků, nastolení křesťanství, nových zvyků atd. Kapela vypráví dobový příběh plný dramatických spádů, výbojů a vzruchů. V bookletu nalezneme jednak texty v bilingvní podobě, máme zde ale i doprovodné obrázky a převyprávěný příběh. Už jsme si zvykli, že zpracování digipaku je stejně úžasné jako je hudební složka.

 

Na Aldrlok můžeme nahlížet jako na nejdivočejší desku dosavadní kapelní historie, ale zároveň na nejšířeji rozkročenou. Ve skladbách se objevuje orchestrace, recitace a s ní spojené ambientní plochy. Často se dostává ke slovu pohanský rituál, kdy si můžeme vzpomenout na odlišné spolky typu Wardruna či Heilung. Tohle berte s rezervou. Árstíðir Lífsins jsou natolik svébytnou kapelou, aby jakékoliv srovnání bylo liché.

 

Délku skladeb nelze označit jinak, než epickou. Na obou CD najdete devět skladeb, přičemž celková stopáž je cca 83 minut. Pánové Árni, Stefán i Marsél jsou zručnými vypravěči, kterým nestačí malý prostor. Rádi se rozmáchnou, umí celé plátno oživit a vyplnit komplet, že vzniká touha po pokračování…

 

 

Aldrlok neláká letmého posluchače na přímočaré hity s rozjuchanou atmosférou. Potřebuje hluboký ponor a soustředění. Album není nijak složité a odtažité. Jen je všeho kolem, uvnitř i nad vším poměrně hodně. Takže chcete-li si Aldrlok plně vychutnat, chce si to vyšetřit hromadu času a poslouchat bez vyrušování. Na výlety není deska zrovna vhodná. Zkoušel jsem to a opravdu nic moc. Chce to klid, večer a pohodu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky