Recenze: Austere - Beneath the Threshold

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

AustereBeneath the Threshold

Victimer18.4.2024

Zdroj: mp3 (320 kbps)

Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV

VERDIKT: Pouhý rok po albové reinkarnaci přichází Austere s deskou číslo dvě. S ucelenějším a působivějším materiálem.

Australská depresivní dvojice Austere loni albově povstala z popela a teď už je jasné, že to nebyla jenom dílčí epizoda. Comebacková práce Corrosion of Hearts má svého pokračovatele a přesně po roce vychází nová kolekce zasmušilých nálad nazvaná Beneath the Threshold. Ani ona mi nezůstala nic dlužná a poslechové akce se odehrávají hned několikrát denně. Austere se uhnízdili v prolínání melancholie, atmosfér a depresivních odstínů black metalu, který je srozumitelný a melodicky atraktivní. Dlouhé epické skladby jsou emočně vydatné a jejich stíny na duši naplno odhalené. Pozvolna rozplétají to krásné i zrádné ve svých rozevlátých příbězích. Nechat se vtáhnout nestojí moc času a není u toho cítit žádná bolest. Spíš vábivé pokušení. Což je pro mě dost zásadní zjištění.

Loňské album Corrosion of Hearts mě zpočátku taky docela chytlo, ale nemělo to dlouhého trvání. Na povrch vylezlo hned několik "ale", kterými jsem se začal zabývat tak vehementně, že šel původně pohodový poslech do kytek a proměnil se v lehce nedůvěryhodný. Austere mi až příliš často sklouzávali do povědomých melancho procesů, jako vystřižených ze smutně prosluněných omalovánek Alcest. Přitom sice stíhali být sami sebou, ale úplně přesvědčivé to nebylo. Nové album je v tomto ohledu dál, což rád vítám. Jednoduše by se dalo říci, že je vyváženější a jistější. Austere se na něm víc zavrtali do své depresivní povahy a našli v ní víc hloubky. Momentálně mi přijdou připravenější a rozhodnější, zkrátka lepší.

To, co mi loni znělo jako slušný pokus se znovu dostat na scénu a aktivovat svou pozici, která byla před léty velmi zajímavá, jsou dnes Austere víc nad věcí. Jejich atmosférický a výpravný black pořád nabírá ze stejných pramenů, na tom se nic nemění. On by byl hřích v tomto ohledu něco měnit. Dvojice střídá nálady a následuje trasy, které se lépe pamatují. Nový materiál je o krok dál, než byl ten loňský, a dostává se do pozoruhodnějších míst. I když pořád důvěrně známých, pokud se budeme bavit o tom, co od tohoto stylu očekávat. Takový buď zapůsobí, nebo se sveze po povrchu a časem přestane bavit. S Beneath the Threshold se tohle neděje a věřím, že je to podprahovým vnímáním. Prostě to najednou funguje. Deska dá v jistých momentech vzpomenout i na starší Katatonii, zejména ve skladbě Cold Cerecloth, ale nechci, aby to znělo, že si kapela bere až příliš často odjinud. Zmínil jsem vyváženost a netýká se to jen nálad.

Vyváženost je hlavní tmelící prvek kompletních skladeb. Autorství i náhledu na tento styl muziky. Z nových Austere jdou emoce plnými hrstmi a promítání na plátno zasněné černoty je nepřerušované. Beneath the Threshold mě opravdu baví a nenutí mě pochybovat nad malým nebo větším počtem chtěných nebo nechtěných setkání napříč scénou. Dnes je to jen taková úvaha na okraj. V minulosti divočejší a nespoutanější kapela podruhé vsadila na usazenější tvář a našla si v ní pohodlnou polohu. Celek jako takový je kompaktnější.

Dám na svůj nos, který u podobně laděných kapel rád nasaje atmosféru. Někdy se rozpšiká nadšením a nemůže to udýchat, a někdy se jen ohrne jako by signalizoval, že tady to smrdí rutinou a povrchností. Teď má na 99% jasno a nevětří žádné velké změny. Austere mě tentokrát potěšili a byť novinka vyšla doslova před pár dny, dovolím si tvrdit, že se povedla. Možná si nechám malou rezervu v hodnocení, ale v hlavě je rozhodnuto. Tato kolekce umí probrat z letargie a nevracím se k ní, abych hledal něco, co by mi scházelo. Je to celé o dalších příjemně strávených minutách. Pokud patříte mezi zaryté staromilce, asi to budete vidět (slyšet) jinak, ti noví naopak mohou směle přistoupit. Já hledám jen dobrou hudbu a tady ji nacházím. Snílci, přírodně odění poutníci a pochybovači nad svým vlastním osudem v okovech metalové černoty - je to deska pro vás.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.