Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Automb - Esoterica

AutombEsoterica

Bhut18.5.2019
Zdroj: CD //promo od Satanath Records
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Automb nejsou zlou kapelou, přesto znějí dostatečně nekompromisně. Stylová kombinace deathu a blacku přináší příjemně strávené minuty. Přesah a trvanlivost takového materiálu už poněkud chybí.

Na světlo světa se zase vyklubalo nové logo. Tentokrát blackmetalové kapely Automb, které je plné odkazů na lesní porost a i obálku své debutové desky zahalila skupina do pohanských motivů. Zemí původu jsou Spojené státy americké a o vydání se zainteresovalo Rusko. Debut Esoterica totiž vychází po roční existenci skupiny u Satanath Records, tak se na to mrkněme.

 

Kapelu tvoří trojice umělců, kteří si již něčím prošli a jsou to svým způsobem zajímaví lidé. Tak třeba nejvýrazněji si asi stojí bubeník Scott Fuller. Ano, ten Scotty, který tluče do blán na Kingdoms Disdained. Mimo to má za sebou slušnou řádku jmen, jejichž provázanost si račte nalistovat ve virtuálních archivech dle libosti. Kytaristou je pán Serge Streltsov, jehož hudební přínos jsme již hodnotili skrze kapelu Haxxan. Ani on nezůstává jen u jednoho projektu a objevuje se na celé řadě dalších. Baskytaru, klávesy a zpěv pak má na starosti dívčina jménem Danielle Evans, která je osobou dosud nepolíbenou jinými kapelami. Tedy co se hudebního hlediska týče, jak moc se s kým kamarádí, necháme stranou. Však se jedná o pohlednou slečnu.

 

Co potěší našince, je fakt, že se o grafiku desky postaral Moonroot. Respektive vytvořil obal a logo. Tenhle chlapík už má za sebou nejeden vynikající počin, takže jeho práce je opět zárukou kvality, což je evidentní. Motiv se vám třeba nemusí zamlouvat, ale jde o tu techniku a zpracování, které je prostě skvělé a velmi detailní. Obrázek nejlépe odpovídá textovému zaměření desky, která je jednoduše o těch pohanských věcech včetně tajuplné mystiky. Člověk by pak snadno čekal, že hudebně půjde o další ódu na Bathory, ale není tomu tak.

 

 

Muzika snad nejlépe odpovídá otřelému označení death/black metal. To proto, že opravdu dobře propojuje obojí. Z black metalu bere techniku a způsob hry strunné sekce. Death metal je pak zastoupen zvukem a hradbou kopáků od bicích nástrojů. Scott Fuller se nezapře a je znát, že černočerný death je mu hodně blízký. Po řemeslné stránce je všechno fajn, ale u bicích mi fakt schází trochu charismatičtější zvuk. Je to takové moc moderní, chybí tomu živočišnost, chybí syrový tlukot i se všemi chybami, které takový styl přinese. Vedle toho se ty kytary trochu potápí, ačkoliv záměrnou hutnost jim upřít nelze. Taky škoda, black metal přece bzučí a skřípe. Prostě je vidět, že holá a špinavá deska nebyla úplně v plánu. Proto je ta produkce taková zakulacenější a sražené hrany sice působí aerodynamicky, což je kvůli rychlosti skladeb důležité, ale zároveň proklouzne okolím tak snadno, že zatržené třísky nehrozí, což v případě zlé a ošklivé hudby je nežádoucí jev.

 

Otázkou je, nakolik chtěli být Automb hrubiány. Drsný přednes jim uchoslyšně není cizí, jelikož vokál budete těžko přisuzovat ženskému hrdlu (natož té drobné blondýnce). Tempo také není zrovna nejpomalejší, ačkoliv to zrovna nejsou vichřice ze švédských lavic. Jistou jiskru to v sobě však má. Je to trochu opatrnější black metal s jasnou infikací death metalem. Pohanský směr se hudebně neprojevuje a esoterní jakbysmet. A na atmosférickou notu takových rozpoložení už tu máme jiné. Ale o těch třeba někdy jindy.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky