Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Awrizis - Final Hybridation

AwrizisFinal Hybridation

Sorgh8.9.2014
Zdroj: CD v jewel case (PM 28), promo od kapely
Posloucháno na: Technics SL - PG 390/ Dual CV 1400/ JVC SP - D302
VERDIKT: Hybrid metal, jak chlapi sami svoji hudbu označují, si definují pomocí řady odboček z hlavního proudu a objevováním nových obzorů. Ty nejsou přímo cílem, spíš přispívají k pestrosti výletu a ke stimulaci duševních pochodů.

O novém albu havířovské kapely Awrizis jsem už nějakou dobu věděl, ale bral jsem ho jen jako další z řady fádních a nezajímavých počinů. Typický předsudek, ale kdo se může divit, když jsme denně atakováni stovkami všelijakých projektů, z nichž většina nestojí ani za ztrátu slova. Taky jsem se nechtěl zaplést do zbytečného vztahu bez světlé perspektivy. Když jsem si nakonec udělal čas a pro klidné svědomí koukl Awrizis pod pokličku, potěšeně jsem nadzdvihl obočí. Z naší scény mě máloco zaujme natolik, abych se tím opakovaně zabýval, natož o tom něco psal. S o to větším potěšením musím konstatovat, že Final Hybridation patří mezi světlé výjimky, které dokážou chytnout za vlasy a udeřit. Nebudu se příliš zaobírat bookletem, který se mi ani za mák nelíbí a zaměřím se rovnou na hudební náplň, která do mě padá jako chleba do pece. Je košatá, nápaditá a nabízí celou škálu zajímavých nápadů. Pravda, místy je taky pěkně divoká a orientovat se musíme podle buzoly, jinak se lehce ztratíme. Jsou to však spíš jen malé a zarostlé palouky v celkem upraveném lese, kde se stačí držet vyšlapané cesty a dojdeme zdárně k našemu cíli.

 

Není těžké pochopit smysl názvu alba, lépe to snad ani říct nešlo. Final Hybridation oznamuje světu, že setkání hudebníků z různých proudů a časů se transformovalo ve funkční monolit razící vlastní pohled na metal. Chlapi se vrhli do práce pod novým praporem a aktuální fošna je důkazem, že se dílo daří. Hybrid metal, jak Awrizis sami svoji hudbu označují, si definují pomocí řady odboček z hlavního proudu a objevováním nových obzorů. Ty nejsou přímo cílem, spíš přispívají k pestrosti výletu a ke stimulaci duševních pochodů. Je to dobrodružství a věc vzácná.

 

Základy tvorby Awrizis jsou uhnízděny v lůně melodického deathu s jeho typickým feelingem. S potěšením jsem zavzpomínal na In Flames nebo Dark Tranquility staršího ražení. Tedy silné dojmy a bohudík naprostá absence uslintaných infantilností a sladkých rádoby hitů. Podobného marastu je kolem až až. Havířovští na svém příkladu ukazují, že atmosféra se dá vytvořit a zároveň si zachovat syrový sound spolu s tvrdostí. Nasamplované klávesové party nezní pořád jen jako masivní útok varhanních magorů, ale snaží se o decentní přístup, mnohdy stačí nenápadný vklad kláves.

 

Takto uhnětená matérie s radostí přijímá špóny industriálního kovu, metalcorový apel na ufouknutí stresu a jiné zajímavé prvky. V takto nahuštěné a technické řežbě na sebe nejednou upozorní atraktivní basa, která si zadrnčí a opět zmizí v bohatém okolí. Je to o spoustě detailů, které se s přibývajícími poslechy odkrývají a násobí pocity z poslechu. Třeba jako v Let Your Fury Flow se do popředí probíjí experimentální eskapády o dvou neznámých: „ jak z toho nakonec vybruslit“ a „zahrajem to ještě někdy, nebo jsme to zapoměli?“ Právě tyto úseky jsou jako kaviár.  Nebo povedená instrumentálka instruMENTAL s řadou preludií a výstřelků mimo sféru. Co se týče zpěvu, tady se nevymýšlí žádné nové postupy, ani se pěkně rozjetý vlak nebrzdí nějakou zbytečnou čistotou nebo, nedejbože, operním jekotem. Jednoduše tvrdý řev k podobné zabíjačce štymuje a nebojí se ani doladění pomocí efektu.

 

Awrizis si na této fošně dokázali udržet zdravý rozum a vybalancovali kombinační hru různých stylů na jednom hřišti. Umí zachovat jemnou tvář tam, kde to má smysl, ale na druhou stranu se neobrací zády k poctivé, rukodělné dřevovýrobě, při které není čas hledět na uřezané prsty. Velmi sympatická deska.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 6.11.14 8:30

Určitě bych nezapomínal na zcela prvotní dílo MFKR (1996), které osobně řadím na vrchol jejich všemožného snažení, ačkoliv jej stvořilo výrazně odlišné složení kapely. Následující dvě alba Slipknot a Iowa stavím na roveň. Nejspíš kvůli tomu, že na Iowa jsem je poznal. S příchodem Vol.3 můj zájem citelně propadl, avšak stále tuhle desku zkousnu. Zbytek už jde zcela mimo mě, včetně této novinky. Chybí mi tu především přínos hracího umu Joeyho, jeho bicí jsem vždy s radostí sledoval...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jura / 24.11.14 16:54odpovědět

Awrizis jsem slyšel v pátek v UH poprvé a byl jsem nadšený. Prostě skvělé. Díky, chlapi.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky