Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Bathsheba - Servus

BathshebaServus

Bhut18.3.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Debutová deska belgického režírování doom metalu. Něco do sebe rozhodně má, stačí jen trochu pootevřít svou shovívavou náruč. Zajímavý ženský zpěv, okultní nálada - to jest klíčovým motivem celé nahrávky.

V roce 2013 vznikla v Belgii nenápadná formace, která se označila jménem Bathsheba. O rok později vydala demo, další rok pak EP a zkraje letošního roku konečně první velkou desku. Pojmenovala ji příznačně Servus a tím tak pozdravila všechny milovníky tajuplného doomu.

 

Čtveřice umělců, tvořící kapelu Bathsheba, přísahá na okultní formu doom metalu a je to znát nejen dle grafické stránky alba. Hudba je propletena chladivou náladou a sklíčeností. Rytmus se pohupuje v plouživých tempech a jen občas rozhicuje žárovky aparátů. Přímo úměrně tomu sekunduje vokál slečny Michelle, jejíž hlas bylo možné zaslechnout i v řadách takových Serpentcult. Své polohy umí solidně prostřídat, takže se dočkáte čistého až recitativního zpěvu i vyhrocenějšího řevu. Vlastně jde o naprosto běžnou formuli atmosférického doom metalu s ženským zpěvem. Namátkově můžeme přirovnat tvorbu třeba k takovým Wolvennest (tato podobnost mi naskočila vlastně okamžitě během prvního poslechu). A některým čtenářům zaručeně na mysl vpluje Subrosa. Takže pokud by bylo co srovnávat, museli bychom se vrátit k albu Strega. To samozřejmě není nic špatného, jde čistě o určení polohy, ve které se Bathsheba nachází.

 

 

Na věc se jde takřka okamžitě. Pozvolné rozdmýchávání atmosféry a pozdější přitvrzování, zvolňování a všelijaké dobarvování. Třeba když v nečekaný moment vytasí své kouzelně půvabné sólo saxofon – soustředěnému posluchači se skoro naježí kůže. Později tento nástroj skučí v mučivých bolestech a vše se rázem tváří vyšinutě a hystericky. Kapela obecně ví, jak na to. Jen mi přijde, že se v některých momentech docela topí bezradností a bojí se přijít s něčím, co by náladu nakoplo. To se pak snadno sklouzává od nahrávky, namísto toho, aby smysly zůstaly upřeny na ni. Naštěstí podobné pocity netrvají dlouho, takže se vše prořízne hned za další zatáčkou.

 

Buďme ale shovívaví – jde o první velkou desku, ačkoliv ne zrovna málo aktivních hudebníků. Hledejme na nich to dobré a všímejme si, s jakou lehkostí s takovými motivy kapela pracuje. To je celkem radost a člověk si může směle zapsat logo Bathsheba mezi oblíbené doom / okultní spolky. Netvrdím, že tohle sedne každému a rozhodně ne ihned. Ale když už si dáte tu práci s poslechem, zkuste se do něj ponořit; vyplatí se to. Zprvu odmítavě vyznívající vokál se vám najednou vykreslí úplně jinak. K prolomení ledů je zkrátka nutné trochu slevit ze svých nároků. Otázkou je, nakolik je to zapotřebí. Suma sumárum nejde o zlou kapelu, své kvality zaručeně má a mé sympatie rovněž.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.12.16 10:51

Dobře napsaná recenze, sice si myslim, že není zcela objektivní, ale tohle hodnocení si Michael Kocáb zaslouží, protože mi naštval. Měl jsem z alba přesně stejné pocity (ze začátku), ale protože mam Michaela rád, tak jsem to album cca týden intenzivně poslouchal a změnil jsem názor. Hudebně si myslim, že je to nabouchaná progresivní hudba, ale texty jsou strašný a většina vokálů mě irituje. Dále nechápu (přesně jak píše recenzent) opravdu některé zbytečné ingredience alba jako např. 3 minuty! trvající úvod jinak pak výborný skladby chaos. Atd. Myslim, že geniální skladatel se projevuje nejen tím, co na album dá, ale taky tím, co tam nedá. Takhle mi to připadá jako bych poslouchal Beethovenovu Devátou k reklamě na hajzlpapír, nebo jako kdyby někdo na Výkřik od Muncha přimaloval košík velikonočních vajec a králíčka. Ale co s tim? Michael by potřeboval producenta, kterej by ho korigoval, protože tohle už je chronickej problém a spíše se zhoršuje (Zakyslík..., Pražský Výběr 2..., Abstrakt). Deska Aftershocks byla natočena za pár týdnů a protože jsou tam anglický texty a byl jasně danej styl, tak se velmi povedla. Hudební svoboda neznamená, že se dá splácat dohromady spoustu kravin s výbornou hudbou a divit se, že to pak není kladně přijatý....

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky