Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Between The Buried And Me - The Parallax: Hypersleep Dialogues (EP)

Between The Buried And MeThe Parallax: Hypersleep Dialogues (EP)

Michal Z15.11.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CDP-315; Sennheiser HD 202
VERDIKT: BTBAM jsou magoři, šílenci, drtiči, manipulátoři, ale vše s přívlastkem geniální. Progresivní metalcore kmen prospívá a přidává další kvalitně rostený letokruh. EP nosič, který směle patří do police mezi řadové velké počiny.

Každá hudební odnož na sebe nabaluje různé rázy. Prvotní je ten, že to někdo vymyslí a je zapomenut. Pak někdo prorazí a je star. Přijde nával davu napodobitelů, kde oddělit zrno od plevy je detektivní činnost. Stranou nastupují ti nejdůležitější pro hudbu. Posunovači. Nebo chcete-li avantgardisté - lidé s čerstvými progresivními myšlenkami, kteří se štítí dělat něco podle vyjetých kolejí. Přistupují ke své tvorbě tak, jak by se u umění mělo dít. Nejinak metalcore má několik zajímavých tyčitelů nových hranic a mezi ně rozhodně zapadají experimentátoři Between The Buried And Me (dále jen BTBAM).

 

Od „Alasky“ uběhlo moře času a to, co mohlo tehdy šokovat, působí dnes jako klišé. BTBAM však stále hledí vpřed, a byť kombinují vlastní provařené, stále se posunují dále. Osobitou fasádu nenahrazují a spolehlivě je po pár taktech identifikujete i na EP z dubnu roku 2011 - "The Parallax: Hypersleep Dialogues". Začíná zde koncepční příběh, který bude rozvíjen další řadovkou. Zprvu jsem chtěl ze zvyku epko vynechat, ale poučen minulostí, raději břednu do poslechu tří rozlehlých skladeb. Půlhodinová těžba však u BTBAM může znamenat šichtu na celý den, ale ten požitek stojí za námahu. Nechat si ujít pozorování vývoje kapely by byl hřích.

 

 

Jakmile albu vlezete pod slupku, budete zcela samozřejmě odměněni už klasickým přílivem nápadů a zdeformovaných všemožných extrémních stylů pro vlastní potřebu. Hudebníci na epku opětovně posouvají své hranice a snaží se udržet jedinečnost. Neustupuje se komerčnosti, líbivosti ani laciným melodiím. Materiál je především o intenzitě, technické dokonalosti a schopnosti přinášet prvky neobvyklé, nebo provádět vylomeniny. Škála těchto výstupů z vřavy je široká. Množství nápadů, změn, nálad a hříček, co BTBAM dokáží zakomponovat do jedné desetiminutovky, nehodným nohsledům vystačí na celou kariéru.

 

Milovníci technicky zahraného kovu si přijdou na skutečně bohaté menu. Možná se může místy dostavit dojem chaosu nebo BTBAM stereotypu, ale je to jen zdání, vše má svůj smysl. Staví se na kontrastech drtivosti a jemnosti. Nejprve vás smetou, pak provinile konejší, hladí melodiemi, snaží se rozesmát blbůstkou, nakonec vás stejně technicky precizně vykostí. Nepokukuje se pouze po kontrastech (ty dominují především první skladbě). Naopak. Tvůrci se snaží budovat zajímavé stavby pouze z drsných materiálů, kde přílišný počet odpočinkových prvků nenajdete. Chce se mi vytáhnout označení death core symfonie.

 

„Specular Reflection“

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 3.10.16 13:25

Rozhodně souhlasím se vším napsaným jen s tím rozdílem, že pro mě byla vyloženou slabotou pouze minulá dvoudeska Z2. Pokaždé, střídavě lehko či těžko, jsem si k těm všem deskám našel svou cestu. Novinka mě ale dostává ještě o něco víc, pociťuji naplnění, jaké jsem pociťoval kdysi dávno u Infinity či Terrie. A Truth ve všech svých verzích, včetně Infinity, to je pro mě kultovní skladba. Všímám si zde geniálně vymyšlených kytarových riffů, v čele s nosnou linkou z Failure. Devin je komik, což dokázal i ve svém Cirkusu a zároveň precizní skladatel a hráč. Ano, opakuje se a ano, je pompézní, mnohdy až moc. Ale je to jeho vesmír, jeho forma vyjadřování a mě to nadále sedí. Někdo v tom cítí ztrátu oné hudební zemitosti, maskování aranžemi, já ne. Ano, jeho slabostí jsou zároveň jeho přednosti, je svérázný a svůj. Ne vždy se strefí do vkusu, paradoxně ale rozeznatelný na 100 honů. Transcendence je pro mě zásah do srdce, pouštím si to jako už dlouho nic z metalové scény. A jsem za to rád. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Radek Martínek / 16.11.12 20:43odpovědět

Tak člověče nakonec mě to moc nedostalo. Progresivní prvky jsou pěkný ale je jich málo. Metalcoreových band je kupa, mnoho z nich směřuje dobrým směrem (od uřvanosti k většímu hraní). U těchto pánů mne bude každopádně zajímat další deska.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky