Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Between the Planets - Immersion into the Unknown

Between the PlanetsImmersion into the Unknown

Jirka D.3.9.2013
Zdroj: CD, promo od agentury
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Bez ohledu na čistotu a preciznost mi deska nijak neučarovala, převládá neosobní, studený pocit, se kterým se neumím ztotožnit.

Postupem doby uvykám tomu, že vývoj rocku stále výrazněji opouští (a dle některých už dávno opustil) počáteční rebelantství, vzpouru a společenskou kritiku a nabírá azimut dokonalost, přesnost, nezávadnost. Byla to jiná doba, když The Who zpívali „I hope I die before I get old“ a GG Allin se o to pokoušel spláchnutím do záchodu, jenže časy se mění a s nimi i pohled na to, jestli je víc v módě natáhnout na kytaru další dvě struny a nebo tou kytarou rozmlátit bicí.

 


 

Tuzemský projekt Between the Planests jsem doposud sledoval periferním zrakem, řadil k těm dokonalým, přesným a nezávadným a proto se o něj dál nezajímal. Výsledkem je situace, kdy se mi už poněkolikáté – v duchu přísloví „odříkaného chleba největší krajíc“ – točí v přehrávači aktuální CDčko, i když důvod onoho „poněkolikáté“ není v tom, že by se mi album tolik líbilo, jako spíš v upřímné snaze najít příčinu, chcete-li podstatu sdělení. Dojmy, které ve mně tahle nahrávka zanechává, bych rozdělil do dvou větších celků – zvuk a hudba; zpracování samotného CDčka na vyvolání něčeho silnějšího nestačí.

 

Postprodukční úprava (většina mixu a mastering) zvukových stop nahraných velmi slušně v domácích podmínkách byla svěřena Biotech studiu a tedy Jiřímu Paškovi, což považuju za správné rozhodnutí z pohledu žánru a celkového vyznění desky. Vzhledem převládajícím samplům a elektronické produkci, je zvuková čistota a sterilita namístě, navíc díky opravdu vysoké míře komprese jsou všechny detaily vytažené téměř na maximálně možný strop a tak je tu pravděpodobnost blízká jistotě, že nahrávku uslyšíte i na těch nejhorších peckách z tržnice. Poslech na čemkoliv slušnějším považuju za sonickou deprivaci, ale pokud jde o záměr cílený na určitou skupinu posluchačů, kterým taková produkce vyhovuje, tak je vše v nejlepším pořádku.

 

Samotný obsah poměrně intuitivně posouvám do roviny hudební kulisy, neafektované, nekonfliktní. Kromě drnčících kytarových strun, jejichž cesty jsou tradičně krkolomné, je zbytek produkce tvořen z menší části kytarami jemnější podstaty a z větší části sampovanými plochami, které pro někoho možná překvapivě nedotváří pozadí bez jasných kontur, ale celkem sebevědomě stojí v popředí. K tomu pak samplované "bicí", které mi chvílemi znějí jak z 80. let (virbl), něco elektronických zvuků a pro mě nepochopitelně i smyčcové nástroje a něco jako ethno příchuť. I přes spojování zdánlivě nespojitelného ale výsledná koláž nepůsobí křečovitě a jednotlivé díly do sebe solidně zapadají, jakkoliv tím nepopírám, že si vždycky raději poslechnu jednotlivé žánry jednotlivě a především zahrané živě.

 

Jednu věc této nahrávce přiznávám – podobnou muziku u nás téměř nikdo netvoří a Between the Planets je v tomto ohledu pionýrská a velmi slušně zvládnutá záležitost. Bez ohledu na čistotu a preciznost mi ale deska „Immersion into the unknown“ nijak neučarovala – převládá neosobní, studený pocit, se kterým se neumím ztotožnit.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky