Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Geir Jenssen a jeho Biosphere počtvrté na Echoes. Elektronický mikrosvět pod lupou, hra s detaily a vždy zajímavý náhled na daný minimalistický koncept. Dnes se spolu s tímto projektem přesuneme do doby, kterou mám opravdu rád. Shortwave Memories je nové album Biosphere inspirované post-punkovou elektronickou hudbou konce 70. a začátku 80. let, zejména pak produkcí osobností jako jsou Martin Hannett nebo Daniel Miller. I v rámci vybavení jde o návrat zpět. Konkrétně zde k vintage analogovému hardwaru právě z přelomu 70. a 80. dekády. Dál už pokračuje sám Geir: "záměrem nebylo udělat hudbu, která zní, jako by byla napsána ve stejném období. Je to spíš ve smyslu, co by se stalo, kdybych měl možnost používat stejné nástroje a aplikoval bych stejně pečlivou pozornost k detailu jako výše uvedení producenti".

Takže tu máme lákavé spojení post-punkové éry elektroniky a současných schopností pana Jenssena. Jeho specifický styl práce zasáhnutý specifickým projevem oné doby. Od počátku je poměrně jasně nastíněno, že Shortwave Memories je zvláštním zvukovým průvodcem analogového minimalismu. Čerpá z daného období, po svém ho definuje, ale zároveň jen slepě nefrázuje. Skutečně je to spíš přítomnost svěřená do rukou autora obklopeného starými nástroji, než aby samotná hudba zněla jako obyčejné retro. Jistě, je zpátky v čase, to je zřejmé od prvního tónu, ale víc než aby byla po kolena v rané elektronice, ji Geir umí podat jako nadčasovou. Což je pro Biosphere typické.

Novinka je downtempová, atmosférická a potemnělá záležitost rozvíjející zvukové stopy pocházející z minulosti na cestě za nekonečnem. Skromně pulsující elektronická hudba, kterou zcela záměrně nenazývám jako ambient. Víc ji vidím jako mechanický proces postavený na základech staré elektroniky vedoucí prostorem. Je ale pravda, že pocit nekonečnosti je v tomto případě stísněný, a funguje spíš jako posílání analogových signálů do tmy, než aby hudba Shortwave Memories reflektovala širší vnímání. Je o spojení s universem, ale rozhodně u ní nemám pocit, že bych se v něm pohyboval. A pokud přece jen chvilku ano, je to jen z izolované pozice, kde se ta vsedě za monitorem náramně hodí do krámu. Celý proces se odehrává tady dole a jen předkládá možnosti.

Shortwave Memories je mystická, rafinovaná a strohá záležitost. Kloubí v sobě ducha hravosti a odcizení. Až chilloutový chlad jde ze skladby Night Shift, ke které jsem tíhnul už od začátku. Asi to bude tím názvem. Jsme v prostředí tmy, jen za okny jako by celou dobu cvrkal mechanický cvrček a my se ve svých pocitech blížili místu, odkud se dá aspoň trochu tancovat. Tahle věc umí nastartovat emoce tam, kde je první dvě skladby spíš krotily a ctily minimální rozhled kolem. Formanta pak pokračuje v rozvíjení starých zvukových koridorů a to plánovaně přidušené kompozičně nedusí za každou cenu. Titulní skladba svou rozevřenější povahou nabídne přece jen trochu toho vesmíru do duše gotického programátora. Infinium také jako by tancovala, spoře oděná a svým způsobem přitažlivá, minimalismus Biosphere nabírá na otáčkách. Závěrečná elektro výprava Transfigured Express završuje album až epicky pojatou upjatostí, kdy dává Geir k poslechu vše, čím je Shortwave Memories významné.

Je to zastávka v minulosti, která nabízí různé pohledy. Kdo se zajímá o podobně laděnou muziku jen okrajově, asi ho při tomto pojetí elektroniky napadnou hlavně Kraftwerk. A myslím si, že tohle přirovnání je pro začátek úplně v pořádku. Já jsem si v Shortwave Memories spojil prověřenou kompoziční schopnost autora se zvuky vypuštěnými o čtyři dekády zpět. Vlastně takový osobní ideál. Celkově sice nebude novinka Biosphere na samé špičce diskografie tohoto projektu, ale jako další dílek do té krásné elektro mozaiky pasuje báječně. Díky za něj.