Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je to vlastně jenom pár dnů, kdy slovutní Black Sabbath dohráli svůj prý úplně nejvíc poslední koncert v životě a já si při poslechu řeckých Black Juju naplno uvědomuji význam Iommiho a jeho proměnlivé party. Nechci po tisící přednášet o tom, jak by bez nich neexistoval heavy metal... spíše je příjemně zarážející, jak dnes tento jejich plouživý heavy-doom frčí. Je to nakonec setsakra příjemné, že se dějinný vkus točí v neustálých (?) kruzích a nové generace objevují staré kouzlo starých stylů. A ono je vlastně jedno, jestli je budeme nazývat hard rockem, doom rockem nebo stoner metalem. Tahle scéna je každopádně zatraceně silná.

Recenzovaní Black Juju vznikli před šesti lety a když uvedu názvy kapel, z nichž se zmiňovaná parta zrodila – tedy Denial Price, Dorian Gray a In Vain – chytat se budou pravděpodobně pouze opravdoví znalci řecké scény. V Black Juju nečekejte žádné vyjukané mladíky, ale borce, které tento styl odkojil. Hudba samotná tedy bude víceméně plně autentická...

Pětice skladeb tohoto jejich krátkometrážního počinu je řemeslně zvládnuta s prstem v nose a ctí všechna poznávací znamení svého stylu. Přesto bych nějaké námitky měl. Jejich kmotři Black Sabbath, kromě toho, že byli opravdu první, měli ve svých řadách vždy výrazné vokalisty, které se nedalo splést. V našem případě je zpěvákem Panos Dimitriou, zkušený harcovník řeckého UG. Zpívá skvěle, ale... lehce zaměnitelně. A jelikož hudba samotná není nikterak progresívní a plná překvapivých aranží, je nevděčně na zpěvákovi, aby ukořistil pro svůj tým posluchačovu pozornost. A to se tu přes všechnu snahu nedaří.

Hudba je lehce pospávací a vokalista to nemění. Chvíli cváláme v rychlejších tempech, poté si pseudothrashově zazasekáváme, abychom se rozněžněli při melancholických vyhrávkách. Inu, takový běžný stoner na takové to domácí pohodlí. Nevyruší ze siesty, nenadchne, ale také nenaštve... tedy průměr a já jsem rád, že se jedná o kratší stopáž. Nezbývá než zopakovat to, co platí i na spoustu neoprogresívních, neothrashových a stonermetalových kapel: proč poslouchat kopii, když je k mání originál?