Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blackbraid - Nocturnal Womb (EP)

BlackbraidNocturnal Womb (EP)

Victimer8.5.2026
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Skladby, které se svou povahou nehodily na velké album a které mají co říct na tom malém.

Blackmetalový indián Sgah'gahsowáh a jeho hudební dítě Blackbraid se připomínají i v letošním roce. Abychom dostáli statistickým údajům, tento americký projekt má na kontě tři regulérní alba v období let 22-25, postupně označená římskou číslicí. A pak jsou tu malé nahrávky, respektive dva singly a nové EP Nocturnal Womb. O druhém velkém albu se zde rozepsal kolega Ruadek, dnes si povíme něco méně o třech nových skladbách, které jsou součástí EPka.


Dvě úvodní věci se svou temnou a niternou povahou nehodily na třetí album, proto dostaly šanci na malé samostatné nahrávce. Přidala se k nim ještě akustická verze skladby Barefoot Ghost Dance on Blood-Soaked Soil, což je vůbec první věc, která pod hlavičkou Blackbraid oficiálně vyšla. Tenkrát zaujala grafickým zpracováním, které dalo najevo, že tohle je black metal navázaný na staré indiánské tradice. Hudebně se nejednalo o nijak atypickou skladbu, jako spíš o tradičně znějící rychlý atmo black s hustým soundem a melodickou výpravností, kterou žene vpřed rychlopalná energie. Na EP ji nežene vpřed nic. Stala se z ní ohýnková balada, která se ale nezbavila své hrdosti. To aby bylo zřejmé, že spát na závěr EP se nepůjde, že bude lepší v pokoře uctít ducha původních obyvatel. A pak si pustit celé EP znovu. Srovnat si obě verze, blackovou i folkovou, je samozřejmě povinnost.

 


Hnacím motorem EP jsou však první dvě skladby. Ta titulní je důkladně temná záležitost nořící se do surového oparu atmosféričnosti. Opravdu silná a zlá skladba prohánějící se po nočních scenériích. Ukazuje zlobu a agresivitu Blackbraid, přičemž nejede bezhlavě, ale včas vsadí na houpavý rytmus očerněný ryzí zvířeckostí. A zase malé srovnání. Jak klasická mi přijde blackmetalová verze vůbec první skladby Blackbraid Barefoot Ghost Dance on Blood-Soaked Soil, která mě nechává v klidu, tak mě baví nová zlotřilá noční vize Nocturnal Womb. Ta animální energie je nakažlivá.


Druhou skladbou EPka je Celestial Bloodlust. Opět hodně útočná a divoká věcička. O polovinu kratší track jako ten úvodní, takže výsledek působí o to intenzivněji. I zde ten pevný stisk na krku na chvíli povolí, ale povaha skladby je jasná - divočina a krvežíznivost. Chcete jen agresivní a temné Blackbraid? Dvě úvodní skladby tohoto EP jsou pro vás. Chcete se uklidnit a v klidu se posadit? Dejte si akustický závěr a srovnejte si myšlenky.


Nechci tuhle krátkou kolekci detailně hodnotit a dám jen na pocity. EP Nocturnal Womb je vybudí dostatečnou měrou a to mi stačí. Smysly jsou rozhýbány, více v tuto chvíli není třeba. Blackbraid se opět připomínají zajímavým způsobem, to je třeba uznat. A jaká bude budoucnost s číslem IV na velké desce? Nechme se překvapit. V tento moment nepromarněme pobýt s Blackbraid formou EP Nocturnal Womb. Jde si to užít.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky