Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dostat se do téhle desky je poměrně dřina a hned v úvodu předesílám, že pro posluchače vyžadující alespoň minimální zvukovou kultivovanost bude „Echoes of Desolation“ neposlouchatelný rámus. Osobně bych se zvukem problém neměl, kdyby šlo o demonahrávku, ideálně na kazetě a dvacet let starou, jenže nejen že je tahle deska prezentována jako klasická řadovka (i přes pouhé cca 24 minuty!), ale hlavně někomu nebylo líto peněz a zaplatil její vydání na gramodesce. Což - zcela upřímně - nechápu ani dost málo.

Pokud se přece jen rozhodnete do toho bordelu ponořit, možná vás několik momentů zaujme, chytí a dojdete k závěru, že zaobírat se touhle kapelou není taková ztráta času, jak by se mohlo zdát na první pohled. Respektive nějak tak by se dala popsat moje cesta, začínající u striktního NE a končící podmínečným SNAD.

Přesto nemůžu tvrdit, že by muzika Blood In Our Wells něčím překvapovala nebo že by přinášela nové pohledy na již známé přístupy a témata (ani se nesnažím spočítat, kolikrát už jsem slyšel riff uvozující pátou skladbu). Hudebně balancuje někde mezi groove a post metalem, takže rychlejší riffující pasáže jsou střídány volnějšími polohami, založenými především na kytarách, které občasně dokáží vyloudit zajímavější melodický moment (Absolutní nezájem), případně se dotknout black metalového výrazu. V tomto sevřeném prostoru kapela manévruje poměrně lehce, i když nikterak nápaditě, takže u některých kompozic mám dojem jejich zbytečného useknutí (Zrcadlo) a nebo naopak rozbřednutí do nezajímavosti (závěr Chaos materiálního světa). Naopak povedeně na mě působí jakási uzavřenost alba, daná industriálně pojatým motivem v úvodu a bezútěšným ukončením druhé strany.

Z uvedených názvů skladeb je poměrně zřejmá tematika textů, z nichž je cítit sklíčenost, bolest, kritika současné společenské situace či zoufalství. Texty se těchto témat spíše jen dotýkají, nechávají volné pole myšlenkám čtenáře (záměrně nepíšu posluchače, protože jejich přednes a zakomponování do hudby nedává prostor býti posluchačem) a je pouze na něm, do jaké míry se s nimi ztotožní nebo se v nich najde. Vinylová edice je slušná - jednoduchý černobíle řešený a ručně číslovaný obal, vložený inlay s texty v češtině a angličtině, transparentní vinyl říznutý na 45 RPM. Ale jak už jsem psal v úvodu, důvod vylisování tohoto zvukového zmetku někde ze zkušebny nebo tzv. „studia“ bez kompletního přetočení mi naprosto uniká.