Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Upřímná varianta, jak naložit se sludge/doom metalem, různě ho ohýbat, zvukově týrat a nechat v těžké bagrující depresi, tak mám uloženou domácí squadru Blues For The Redsun. Ale zároveň přiznávám, že jsem spíš náhodný kolemjdoucí, než bych měl z minulých výtvorů poctivě naposloucháno. Ano, byla tu deska Deadspace / Desomorphine Trance a bylo tu splitko s Drom Fullmoon Alchemy Narcotic Session, které u nás na stránkách zarezonovalo. To všechno ale bylo. Teď ve mně už pár týdnů rezonuje albová novinka Dragon Tail Revelation. Dvojice dlouhých skladeb (jak bývá u kapely zvykem), vyhovující to poměr sil na jednotlivé strany vinylové desky. Tak bylo album od počátku tvořeno - užít si ho na právě na tomto nosiči.

Nové album vznikalo už během loňského roku (kapela dala v tomto období dohromady ještě jednu další skladbu) a zánovní edice vyšla v nově navozené spolupráci s labelem MetaGate. To, že má vydavatelství v úmyslu obracet se častěji tímto, řekněme experimentálnějším směrem jenom chválím. A Blues For The Redsun jako experimentální, rozhodně ne úplně standardní doomovou kapelu, určitě berme. I když je jejich nová deska tou nejvíc muzikální a nejpřehlednější. Pořád je to výzva ve smyslu hledání harmonií v docela silně narušeném prostředí.

Elektronika v případě Blues For The Redsun hraje významnou roli. Vůbec její pojetí vnímám pro poslech alba jako jeden z jeho stěžejních bodů. Najít to ideální zvukové rozpoložení v pořád dost specifickém prostředí. Znepříjemnit ho, nebo navodit určitý stav hibernace, zdánlivého vyklidnění. V pojetí, aby to nebolelo, ale trochu bralo za uši a provokovalo, to rozhodně ano. Vypadá to, že v tomto ohledu byl kladen důraz na to, jak nenápadně a zároveň vtíravě znít vůči ději skladby. Jak ho chytit za ocas, protáhnout a nechat vyznít. Ten plus/mínus ideál byl za mě nalezen a zkonstruován. Je nedílnou součástí burácejícího organismu a posílá jej dál.

Materiál Dragon Tail Revelation není nic pro veselé povahy. Je to děsivý, rozvláčný, jen pomalu se tvarující kus černé hmoty. Nebezpečný, těkavý a valivě sešláplý na podlahu. Riffující jádro je pomalé a surové, ale obklopuje ho silný pocit nejistoty, tmy a z ní řvaného vokálního přiškrcení. Zpěv není dominantní, je také součástí dračího stroje. Ozývá se z povzdálí a křičí svá traumata. Občas se objeví sólíčko a kytarová hra je vůbec stylová klasika. Dusivé prostředí z něj ale úplnou klasiku udělat nenechá. Tady musí klasika cítit bolest. Blues For The Redsun mají smysl pro gradaci, ostatně mohli se na něj vzhledem k nastavení skladeb plně koncentrovat.

Pomalu se rozevírající nůžky. Odhalení, kudy se díky své muzice ubrat a jak zvukově tento prostor obsáhnout. Tak lze tohle soukolí také vnímat. Samotný poslech není pro podobně narušené jedince ničím neschůdným. Naopak se ukáže, že Blues For The Redsun jsou hodně muzikální a svým způsobem i harmoničtí. I z mazlavé hlíny může vyrůst strom. Kapela si během svých dlouhých skladeb tvaruje svou temnotu a nachází skutečně vyladěná místa. Ano, jsou pořád divná a nevábná, ale prostor k nim vedoucí zabírá jistá a vysoustružená valivá síla.

Tohle je sludge/doom jaký mám rád. Narušený, přitom sdílný. Roztěkaný, přitom rovnější než dříve. Hudebně vědomý si svých nároků na to vyplnit prostředí, ve kterém se prolíná nemocná a zdravě konstruktivní nálada. Aneb jak dám svým vnitřním démonům tvar a jisté zásady. Je důležité, jak si skladby ve svém domácím vězení libují. Jak se neustále tvarují, mění, rostou i kolabují. Myslím, že jejich finální vyladění je velmi povedené. Neohrává se (to jako ani trochu), nabízí jisté excesy, ale ne přehnané, jen zdůrazňující daný moment jako ten, který musí vrtat hlavou. Pak to možná i zabolí, ale ne zvukově, jako spíš tím, co je zrovna zachyceno.

Dragon Tail Revelation je povedená práce a Blues For The Redsun se ukazují jako kreativní hlukaři. Klidně můžeme jejich nový titul brát jako drtící terapii, ať už každý vnímá její účinky jakkoliv. U mě jsou stejně varující, jako zklidňující. Na normální klid mě totiž neužije. Dragon Tail Revelation je nahrávka, na které se bezduše neboří, ale intenzivně staví, zkoumavě rezonuje a ohýbá napětí. A to se počítá.