Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Blues For The Redsun / Omm - Deadspace / Knocking On The Cemetary Gates (split SP)

Blues For The Redsun / OmmDeadspace / Knocking On The Cemetary Gates (split SP)

Bhut3.3.2018
Zdroj: MC // promo od kapely
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DRM-700, Grundig Box 660a
VERDIKT: Feťákův sludge doom, co rozebírá, ale netrvá dlouho. Pěkné balení na cesty a dosud zřejmě nejlepší studiový záznam Blues For The Redsun. Enjoy.

Nato že Blues For The Redsun fungují už od nějakého roku 2010, se jim nedaří vydat klasickou velkou desku. Místo toho jsou to drobné demosnímky, splitka a nově i singl. Možná je to záměr, který má korespondovat s žánrem, tedy dělat vše opravdu hodně pomalu, nespěchat nikam a tu a tam vykřiknout. Aktuální výkřik se jmenuje Deadspace / Knocking On The Cemetary Gates a jde o singl/split, nebo jak to nazvat, s projektem Omm.

 

Proč to podivné zařazení formátu? Protože jde o jednu, byť rozmáchlejší skladbu na straně jedné (singl) a o tu samou skladbu zremixovanou projektem Omm na straně druhé (split). Strany však nejsou LP, ani EP nýbrž MC. A u tohoto nosiče se chvíli pozastavím. Nahrávku vydalo společenství Analog Freaks a nutno přiznat, že jde o krásně provedený kousek. Jednak jde o jakousi formu kazetového digipaku a jednak jde o skvěle použitý kontrast zlaté a černé. Však posuďte vizuál sami na stránkách vydavatele zde. …není to krásné řešení? Minimálně mně se taková podoba velmi zamlouvá a mám velkou chuť si alespoň poslechnout zbytek realizace Analog Freaks, jelikož i další počiny se zdají být hmotně lákavé. Takže tu máme singl-split s jednou skladbou o dvou verzích v kazetové podobě a krásně provedeném obalu, včetně grafiky. Co teda ta muzika?

 

 

V úvodu jsem zmínil, že Blues For The Redsun nikam nespěchají, což odpovídá jejich škatulce. Ano, dokonce i Kniha Kovu II zařadila kapelu do doom metalu pomalého střihu. Můžeme si však ještě přisadit sludge potažmo drone. Takže pole v našich končinách prakticky neorané, či přinejmenším nedoorané (vzpomeňte na kolegovu recenzi minulého dema a vzpomínku na opomíjený klenot Gospel Of The Future, kteří zase v uvedené knize chybějí). Čili vláčný sludge omotaný noisovou stuhou. Bicí v klasickém rytmu jeden kopák za minutu, kytary hrubé, neotesané a kvílivá sóla jsou náležitě bolestivou destrukcí, což v kontextu žánru znamená znamenité plus. Líbí se mi i práce basovky, která nedrnká v pozadí, ale i vyjede sem tam dopředu. Ruchy a zvuky podtrhují nervozitu feťáckého zaměření, čímž se nabízí provázanost s hlavním motivem obrázku na obalu. Zpěvu zde sice není mnoho, ale o to intenzivnější je jeho přednes. Nejednou mne vyprovokoval vzpomínku na šílenost Diagnose: Lebensgefahr.

 

Negativa vidím v krátké stopáži, kde naopak přítelkyně spatřila její plus. Rovněž mě překvapilo nevyužití druhé strany kazety, která se tak propůjčila remixu od Omm. Remixy v obecné míře nechápu a nebaví mě. Tady jde však o trochu jiný styl a upřímně, kdybych se to nedozvěděl, ani bych nějakou větší souvislost mezi skladbami nenašel. Omm totiž funguje čistě na elektronické bázi, čili ve spojení s pochmurností Blues For The Redsun dostaneme dusivý ambient. Ano, některé pasáže fungují se stejnými principy, ale obecně jde o výrazně znásilněnou skladbu, ze které mnoho původního nezbylo. Snad jen ta celkově sklíčená atmosféra a plíživé tempo.

 

 

Celkově vzato jde o dobrý materiála osobně si myslím, že jde o dosud nejlepší studiovou nahrávku Blues For The Redsun. Jednak kvůli tomu, že oproti minulému demu skutečně hraje, jednak má hezkou fyzickou podobu a konečně i její hudební náplň je plná aspektů, které si od podobně laděných spolků žádám. Jen už by to chtělo nějakou delší a větší nahrávku...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky