Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bong-Ra - Black Noise

Bong-RaBlack Noise

Victimer14.2.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps) / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Hustá i zvráceně rytmická zvuková hmota Black Noise.

Zapomeňme na bílý šum, nechme rozeznít ten černý. Konfliktní frekvence a protichůdnou dynamiku. Black Noise je něco jako mnoho disonancí naráz, ale také dystopií páchnoucí industrial metal křížený s breakcore music. A v neposlední řadě nové album nizozemského projektu Bong-Ra. Album, jehož oficiálního vydání se u renomovaných Debemur Morti dočkáme přesně za týden. Ústřední personou tohoto experimentu je Jason Köhnen, muž bohaté minulosti nejen u svého souboru, ale také hudebník, který je například členem sestavy doomových Celestial Season. Dalších x spolků a respektovaných jmen napříč scénou, u kterých se tento pán zdržel, lze bez problémů dohledat na příslušných místech. My ale pojďme společně vzdorovat černému šumu.

 


Black Noise je experimentální deskou na pomezí industrialu, doomu a breakcore s hustým a neúprosným zvukovým stiskem. Nedá se říci, že poslech nebolí. On bolí, musí. Svět není v pořádku a v pořádku není ani materiál alba Black Noise. Dystopicky průmyslový a zvrhle taneční. Explodující a plný těžkých okamžiků. Dominuje zkreslení a spousta efektů, zmar i dusavá rytmika. Všeho je natlakováno na jednom místě tolik, že unést vše najednou není pro každého. Můžeme to celé brát jako hustou zvukovou avantgardu, lomozící tunu černého kabelážního bordelu, z něhož co chvíli vyskakuje ven nepolapitelný breakcore. Mechanika je nervózní, rytmy splašené, ale i utahané a unavené. I když jsem na podobné záležitosti z minulosti vybaven, masáž Black Noise není lehké obsáhnout. Ve chvíli, kdy se zdá, že to půjde, přijde moment, který všechno rozbije. Má to tak ale být, je to Black Noise.


Album nadimenzované, místy přehrávané. Rozhodně šílená porce zvukových kolapsů a možností, jak se vystavit zkáze moderního světa. Black Noise je odpovídající název pro to, co se děje v jeho drážkách, nebo co vysílají jeho sondy. Je to moderní stroj vykazující jistou obdobu poruchy nebo přeprogramování. Ta hustota je ubíjející. Přemnožená kybernetika. Na jedné straně mi to celé přijde trochu teatrální, na té druhé upřímně temné a bezvýchodné.


A určitě se cítím líp v místech, kterým dominuje tuhá tma a chuť zastavit život. S krutou unylostí kázat zánik a působit hodnověrně. Majestátně a kontaminovaně. Je to jako nemoc. Nemoc dnešní doby, kdy je člověk vystaven tolika tlakům a pokud si je připouští, může to dopadnout špatně. Black Noise je zkažený a ztracený kus dnešního světa. Album, které ho po svém definuje. Jeho pomalejší, až klasické industriální kusy si umím užít. Ty překotnější a naspeedované mi tolik nechutnají. Tady mi ty experimenty přetékají a už je nezvládám zachytávat.

 


Celkový dojem z alba je roven experimentální, energické i depresivní tmě. Dvěma stranám mince v jednom dystopickém příběhu. Pasáže, které mi nějakým způsobem evokují fabrikální umění P.h.o.b.o.s. nebo Red Harvest, jsou mi po chuti. Ovšem Black Noise není jen o nich. Albem proudí těžko zvladatelný tok adrenalinu a umělecká chuť ho vydráždit na maximální míru. A právě to mě nechává chladným. Pro průmyslové modernisty, kterým nevadí stálý tlak a bolest hlavy z ostrého zvuku - těmto lidem lze album doporučit. Ti pokornější budou nejspíš vystaveni přílišnému vypětí a dlouho se nezdrží.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky