Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Boris - Tears E.P.

BorisTears E.P.

Victimer16.7.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Takové malé neškodné dovádění ve víru vlastní kreativity a předělávek v poloze milých tvářiček z radia.

Boris jsou nezmaři, to se všeobecně ví. Nikdy není dobré dopředu pást po takové či makové orientaci jejich smyslně různorodých choutek, protože to je dost dobrý předpoklad pozdějšího klepání na čelo. Pop music místo chrastivého hardcoru a klikatící se psychedelie ukrajující další dílek života bigbítové roviny. Zrovna tyhle proměny mohou být tím, co kazí všeobecný odhad. Jako rozhodně dobrý příklad můžeme vzít dvě u nás recenzovaná alba, poslechově přítulné Noise a o dost těžší kus na vstřebání Dear. Názvy těchto dvou nahrávek jsou pak zcela výmluvné. Jako by symbolizovaly, že v případě Boris je hluk to krásné a to krásné ve skutečnosti zanechává razantní stopy bolesti hlavy. Asi to tak bude...


Dost však tlachání na téma, čím Boris jsou, byli a mohli by být. Aktuálně dali do oběhu lehce přes dvacet minut muziky plačtivě nazvané Tears E.P. Jedná se o pop-rockovou variaci na japonský způsob, kdy se Boris zhostili role hitmakerů a provoněli nahrávku sladkými melodiemi. Samozřejmě i s pár experimenty, bez těch by to stejně nešlo. Jinak ovšem kapela funguje v převlecích za ty hodnější a vlezlejší chlapce, na které lze v médiích narazit o poznání snadněji, než na zarudlé trýzniče strun a promované inženýry elektronických vibrací. Fuj, tyhle divné chlápky dneska necháme stranou.

 


Úvod a závěr EP patří stejné skladbě, akorát nejprve jde o zpívanou a posléze o instrumentální verzi. Pohyb mezi startem a cílem mají pod palcem dva covery a skladba U Fu Fu, kterou jsem zatím nikde jinde nevystopoval, ale konkrétně na discogs.com jsem vyváděn z omylu. To ovšem v tuto chvíli není podstatné. Důležité je, že právě tahle věcička a předělávka To The Beach mají status malého krátkého pohonu tohoto malého krátkého alba.


Když to totiž vezmu kolem a kolem, je to právě druhá a třetí věc, co mi našeptávají, že tahle skromná anabáze není jen vyloženě zbytečným plivnutím do vody. Ve zbytku nahrávky sice koluje jistý druh zábavy, ale v tomto případě spíš podřadné. Těžko se radovat z prkotin typu Peaches (mimo to, že při troše představivosti lze slyšet pičus a brát to jako výsměch lidem tohoto typu), byť se pod taktovkou všehoschopných Boris mohou jevit jako veselé a hravé. Ano, mohou. Ale při vší úctě, potrhat smíchy se u toho zrovna nechystám.


A to je všechno. Nic víc není třeba hledat, nic víc není třeba zkoušet. Boris se proměnili v japonské populární umělce a protože jsou šikovní, tak jim sluší i tahle tvář. To bezpochyby ano. Celkově je to ale tohle EP jen taková malá hračka na pár chvilek. A ta se za chvíli omrzí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky