Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cave In - Final Transmission

Cave InFinal Transmission

Victimer4.7.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Drsná hodnota štěrku i snaha od všeho se oprostit a nad vše se povznést. Cave In jsou po letech v naprosté rovnováze.

Nové album Cave In si řadím mezi taková ta překvapení, ke kterým se možná určitým způsobem schylovalo, ale zároveň byla moc daleko na to je uskutečnit. Cave In mám rád a je potěšující, že u toho nemusím čerpat jen ze starých desek. Final Transmission je povedený přenos toho dobrého, ať už v rámci momentální skladatelské pohody kapely, nebo celkového kabátku alba. Ten je slušivý, přirozený a bez zbytečných vymýšlení a příkras. Cave In sami sobě i fanouškům, tak vidím tuhle kapelu v roce 2019.


Už od debutu Until Your Heart Stops se ví, co to znamená být suše agresivní, ale také už na něm kapela naznačila, že u tlaku na branku lze vymýšlet kudrlinky, zadrhávat, různě pajdat a nebo rovnou močit za lajnu. Je to v nich po celou tu dobu. Někdy více, někdy jako by se to na úkor líbivé jednoduchosti na chvíli vytrácelo. Cave In za léta nečinnosti nevymysleli nic převratného, spíš se nechali volně a nenásilně vtáhnout do svého světa, kde je jim moc dobře a kde si rozumí. A tak nějak mimochodem z toho vznikla nová deska. Taková, která umí být vzdušně klidná (jako byla svého času Jupiter) a přitom kopající do šutrů po zemi a tahající své špinavé já nevábně vyhlížejícími zastávkami. Jsou skladby a možná rovnou celá alba, kde to s Cave In už nevypadalo moc dobře, ale já jsem stejně skrytě doufal v něco povzbudivého. V něco, co nesmrdí lacinou levotou na pár doteků a čpí pohrdáním.

 


Nové album je o rovnováze. Kapela se zvukově a snad i charakterově vrátila skoro až na začátek své cesty, minimálně tam ztratila pár laskavých slov, a stejně tak se nenechala vyloženě zmást tím, co hrála na posledních dvou albech. Final Transmission zdobí příjemně zastřený zvuk, který tiše a nerušeně plyne, vábí a nutí k opakovaným návratům jen kvůli tomu jak ušmudlaně mile zní. Má v sobě kus špinavé podstaty bigbítové roztomilosti, a ta když se potom spojí s kompletně vyváženým poměrem divočiny a chytlavosti, je svět náš i svět Cave In naprosto v pořádku.


Final Transmission patří mezi alba, o kterých možná už ani nemusela být řeč. Pauza před vydáním byla dlouhá, členové se věnovali dalším kapelám a projektům (Nomad Stones, Zozobra, Old Man´s Gloom) a i když se mohlo nasbírat pár nápadů, jejich samotná realizace se odkládala. Do toho všeho tragický skon Caleba Scofielda během příprav a nahrávání... Bylo toho celkově asi víc, co bránilo klasické délce přípravy alba, ale kapela to nakonec dala. A výsledek je velmi dobrý. Jako by se Cave In vrátila skladatelská lehkost, kdy je trochu jedno, jak který song zní, ale je dobré mít pohromadě celek, který si bere jak kus dřevnosti, tak kus vzletnosti a oboje vkusně míchá. Budiž jim přáno momentální rozpoložení, bez jakýchkoliv dalších spekulací a míry patosu.

 


Deska sama o sobě trvá jen lehce nad půlhodinu, což ji dává další plusové body. Navíc, když se stačí dát dohromady pár slušných nápadů na takto krátké ploše, jinak než pozitivně to brát nelze. Jako zvláštní lze asi označit skladbu Lunar Day, která poletuje v astrálu a kdyby ji nahráli takoví Sunn O))), byla by to asi těžká kocovina. Drone rock made by Cave In je ale daleko víc friendly. Kapela také nerezignovala na svůj dílek do mozaiky prog rockové muziky, kterou si zdobí po svém a i novinka se v tomto směru umí otevřít. Shake My Blood je hitovka alba a je v ní kus symboliky. Jinak ten úvod, eponymní skladba - to je asi ta nejvřelejší vzpomínka na Caleba. R.I.P.


Letošní příspěvek Cave si budu řadit vysoko. Mám rád rocková alba, která čouhají ven z řady a za takové považuji i Final Transmission. Ani stopa po sterilnosti a nerozhodnosti kudy jít dál. Přitom stačí po tom moc nepátrat a prostě se hýbat. Nestát.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 4.7.19 8:11odpovědět

Pěkná deska, přesně tak.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky