Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
CMPT - Na Utrini

CMPTNa Utrini

Sorgh28.1.2025
Zdroj: bandcamp, youtube
Posloucháno na: PC, mobil
VERDIKT: CMPT přinášejí nenáročný black metal s prvky vesnického folklóru. Album není záludné, nechá se drbat za ušima, a tak si můžete plně a snadno vychutnat atmosféru pro nás trošku exotičtější krajiny.

Dnes se ještě nostalgicky ohlédneme na skon minulého roku, na který si mnohé kapely, svátky nesvátky, naplánovaly vydání svých benjamínků. Patří mezi ně mimo jiné i srbská blackmetalová horda Cmpt (Smrt), která svým novým albem Na Utrini obrátila moji pozornost k poněkud zanedbávanému Balkánu. Díky němu jsem si prošel trošku jinými pocity než jindy a připomenul si jedinečnost některých tamních kapel.

 

Jde li o CMPT, bavíme se o kapele mladé a velkým byznysem nezkažené, založené teprve roku 2020. Kdyby chtěli machrovat, tak můžou mávat v ruce teď už druhou řadovkou a z kapsy by jim koukalo ještě minialbum. Jde o patrioty, což je vidět už při pohledu na obal, který komunikuje v srbštině. Stejným jazykem mluví i hudební náplň, což vítám a albu díky tomu nejde upřít ten správný lokální punc. Nu ale smrt je smrt, ať už se píše v jakémkoliv jazyce a její zubatá přítomnost ovlivňuje atmosféru tvorby své jmenovkyně.


Na Utrini je ryzí blackmetalové album, které má blízko k domácímu folklóru, ke zkazkám starých dědů a k tajemstvím země. Od začátku kolem sebe šíří dojem, že se nejedná o západní blekárnu, ale že ten chlad kousající do palců u nohou vane z východu. Je to ale příjemný chlad, ten z podzimních lesů, proti kterému stačí teplá kamizolka a filcáky na nohy. Praskot ohně a flétna, to jsou atributy vítající nás v jedné ze skladeb a které jakoby vyjadřovaly obecnou ochotu celého alba přivítat návštěvníka a ukázat mu krásu revíru. Mně ten lokální odér voní a nic mi nevadí, že nedosahuje proslulosti podobných kapel z regionu. Vlastně se do alba dostávám poměrně snadno, nenastražilo žádné pasti ani vylomeniny narcistních muzikantů. CMPT provozují svůj black metal s řádnou vrstvou melodického povlečení obalujícího sychravé skladby do pestrých, lidových vzorů.

 

Titulní skladba otevírající album mě okamžitě vtáhla do dění tím, jak kombinuje jednoduchý a návykový motiv s epickým pozadím končícím jako když utne. Kytarová řežba v přímočaré jednoduchosti servíruje naturální skvosty, které jsou každou chvíli ovinuty nenásilnou atmosférou, která celému snažení dává punc konkrétního místa, o kterém hudba mluví.  K tomu se přidávají pro nás ne úplně běžné zvuky, jako jsou píšťaly, kravské zvonce apod. Zmínit musím i docela výraznou roli kláves, na jejichž zvuk nejsem úplně zvyklý. Jasně, tradiční imitace sborů a podobné pseudozpěvy málokoho překvapí, ale někde jsou slyšet docela zajímavě znějící pasáže, které mi dokonce v jednom momentu připomněly začátek Krakonošových pohádek.Co se týče rytmiky, tak ta se příliš neprosazuje a zůstává poctivým a skromným dříčem v pozadí. Naopak vokalista je navztekaný havran, který si do zobáku nevidí a kráká o stopéro. Tedy standard ctící žánr a bolavý krk.

 


I když Na Utrini nepřineslo nic komplikovaného ani objevného, přesto mě svým svěžím, rosou nacucaným blackem dokázalo oslovit. Povědomé zvuky lesa a dědiny, vůně vlhké orby. To jsou věci, které se pomalu vytrácí, stejně jako úhory zaflákané rozmazlenými bungalovy. Je v tom slyšet něco, co postupně mizí a co se snad na tom balkánském venkově stále dá najít.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky