Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Coffin Storm - Arcana Rising

Coffin StormArcana Rising

Victimer16.5.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Trojice Fenriz, Apollyon a Bestial Tormentor vyšla z lesa a rozehrála seriózní starou doomovou výpravu, které prakticky nic nechybí.

Venku jsou noví Darkthrone, ale venku je také první album Coffin Storm. Před čtyřmi léty aktivovaná kapela, ve které pěje Fenriz, doplňován sekerníkem Bestial Tormentorem a vyklepávačem starých koberců Apollyonem. Všechno staří pardálové, k nimž kromě Darkthrone přiřadíme pojmy jako Aura Noir, Waklevören nebo Infernö. V Coffin Storm se sešli, aby se důkladně pověnovali staré doom metalové škole vzešlé z kapel jako Candlemass nebo Trouble a dodali jí správně zastaralý heavy & thrash odér. Vše epické je zároveň špinavé a šlapavé. Oldschoolově zaklínající a řezavě zadumané. Možná i mysticky kuriózní, ale hlavně těžce pod kontrolou. Fenriz čistým vokálem kyne ze tmy lesa a za ním se hrne starý, ale fungující doprovod. Hlavně ty suché pomalé přechody bicích, mňam. Stará mánička třepe do rytmu, džíska skýtá několik sepraných nášivek a vypráví, jak se tohle řemeslo má dělat.


Kapela zaparkovala u Peaceville Records a Arcana Rising je debutovým pokusem, jak si zavzpomínat na zašlé časy a přitom se nedivit, jak prosté to je. Kolekce šesti skladeb rozehraje šlapavé představení, kterému nechybí kus kytarového severu, jako třeba v hrdé hymně Open the Gallows. Norské polesí je plné nočních, čarovně působících momentů a najednou se po pěšině vyvalí trojice vyžilých metalistů věnujících se klasickým pózám. Kde já jsem jenom něco podobného viděl naposledy? Už vím, byl to Echoes sraz 2023. Tohle mám rád.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/coffin%20storm%20band.jpg


Coffin Storm mají nadhled a mají fištrón, jak se k metalové zatuchlosti postavit a nebýt za blázny. Arcana Rising je sympatické dílo, ze kterého přímo vyvěrá chuť se oddávat epice okořeněné starým přístupem. Jak se na doomové řemeslo sluší, skladby mají výpravný charakter s dominujícím pomalejším nebo středním tempem. Naprosto nenásilná a uvěřitelná varianta, jak být dobrým poslem starých zpráv a neslintat u toho vlastní tělní tekutiny. Někdy se k tomu možná schyluje, ale nikdy se z toho nestane trvalé postižení a rutina. Pánové mají schopnosti nastavené tak, aby se z Arcana Rising nestala laciná zábava a nic z jejich těl se nezůstalo válet po lese. Tam je taky vše při starém, bordel si dělej doma.


Tahle deska je zábava na úrovni. Starý metal plný radosti si s ním hrát a dávat mu duši. Pro mě jako posluchače pak tahle radost spočívá v tom, jak bez zábran a jistě materiál Arcana Rising působí. Jak se výše uvedené styly albem prolévají a navzájem se neobtěžují. Jak k sobě patří. Fenriz se nebojí výšek ani hlubší polohy, jeho postoj za mikrofonem je v pořádku a užívá si možnost ostrého "errr", nebo různých dalších vychytávek. Pěvec roku to zrovna nebude, ale jeho hrdlo skýtá slušný rejstřík, který se do této muziky výborně hodí. Šest starých výprav má poměrně primitivní konstrukce, ale dokáže v každé z kapitol rozplést zajímavý kus epické temnoty. Čiší z toho vášeň, ne kalkul. K čemu by tady byl?

 


Fenriz má tu hudební starobu v genech. U Darkthrone mám k některým deskám (a že jich je) výhrady, ale i tam nakonec vítězí pocit, že to dělají dobře a uctívají oldschool kult po svém. To samé činí i Coffin Storm. Poctivě a dobře. V jejich přítomnosti jsem se nenudil ani jednou a proplétat se touto valivě řezavou epikou mi dělalo dobře po těle. Jak pravil Bodin, tohle zkus.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky