Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Consciousness Removal Project - The Last Season

Consciousness Removal ProjectThe Last Season

Victimer4.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Jedno z alb, od kterých jsem mnoho nečekal, ale svou silou si mě podmanilo a zanechalo v mém vnímání hlubší otisk, než jsem si původně připouštěl. "Poslední sezóna", která stojí za to.

Jestli má lidstvo padnout v prach, pak je název tohoto finského projektu více než odpovídající. Plky o konci života na planetě bych protentokrát nechal stranou a dal rozezvučet poselství chlapíka jménem Antti Loponen, jež má celé tohle uskupení na svých bedrech. "Poslední sezóna" je třetím dlouhrajícím diskem a co jsem měl možnost slyšet, tak tím nejpovedenějším a skvěle reprezentujícím. Dohady o stylovém zařazení bych skončil u termínu post metal, pod kterým ať si každý vybere dle svého uvážení. Já v charakteru slyším zejména věčný boj jemnosti a atmosfér vs. tuhá metalová negativní kolona riffů, jejichž první základy položili otcové všech dospívajích sludge kapel - Neurosis.

 

Z tohoto pohledu tedy nepřinášejí CONSCIOUSNESS REMOVAL PROJECT (dále jen CRP) vůbec nic nového, ale forma jakou vše vyjadřují už za pozornost stojí. Tenhle týpek z Tampere má prostě v mnoha věcech jasno a ucelenou představu, jak se se vším poprat. Za poslední dobu jsem zaznamenal dvě kapely, jež bych přiřadil k odkazu mocných Cult Of Luna - a to Solstorm a právě CRP. Solstorm se tlačili do odlišností směrem kombinování různých ruchů a vůbec většího podílu noise prvků do metalové zkázy. CRP jdou na vše rafinovaněji a jejich přístup se mi jeví jako více vyhovující. I oni působí kompaktně a drží se dané linie, ale vodí nás i po velmi vzdálených zákoutích.

 

crp

 

Dotkeneme se společně post rockové aleje podzimních stromků, necháme v uších rozeznít houslový klíč, aby atmosféra byla ještě dojemnější a v neposlední řadě se vydáme na cestu burácivých nálad, jejichž vzájemné propojení je docela silné. Musím říct, že přístup CRP jsem si oblíbil a pokud dělím zrna od plev, tento finský projekt je rozhodně na té plodné straně misky. Právě na třetí desce se podařilo dotáhnout to, co se na minulých nahrávkách jen naznačovalo. "The Last Season" je deskou mnoha barev, vyvolávající mnohotvárnost pocitů a vrhající lidskou mysl jak směrem ke vzteklým reakcím a negativnímu způsobu myšlení, tak ke snění a "snad" lepším zítřkům. Snad se jich dočkáme, spolu s názvem alba, skutečně jen snad...

 

Ještě bych se zastavil u coveru nahrávky, který je svým vyobrazením zničující. I on není bůhví jakým originálem (vzpomeňme na Obituary a "World Demise"), ale stejně jako tenkrát, i tento obrázek si mě dokonale získal a aspiruje u mne na to nejlepší, čím byla deska letos obalena. Hotová apokalypsa, je pozdě dojít na vrátnici během poplachu ve fabrice, je příliš pozdě... Ovšem zpět na vážnou notu. CRP a jejich poslední dítko si vaši pozornost jistě zaslouží. Pokud toužíte po moderní a neobyčejné post metalové atmosféře, pusťte se do studia, Antti je dobrý učitel.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky