|
|
||||||||||

Nastal čas si opět prověřit aktuální stav veličiny Cradle Of Filth, neboť kapela má od března venku nové album s názvem The Screaming Of The Valkyries. To přichází po poměrně dlouhých čtyřech letech od poslední řadové nahrávky. Nicméně kolem kapely je stále živo, což dokládají i určité personální změny. Tentokrát se obměna dotkla dvou pozic – kytary a kláves.
Druhým kytaristou vedle Ashoka byl Richard Shaw, kterého nově nahradil Donny Burbage, jenž dříve působil v kapele Aether Realm. Klávesy opustila Anabelle a její místo zaujala Zoe Marie Federoff, která svou pozici upevnila i sňatkem právě s Ashokem. Dříve hrála v kapele Insatia… neznáte? Já taky ne… Nuže, nyní máme v řadách Cradle Of Filth manželský pár.
A když už jsme u těch personálních změn, stojí za zmínku i autor obalu – jistý Roberto Diaz. Jeho charakteristickým prvkem jsou postavy s mnoha očima, což při podrobnějším zkoumání obrázku nedělá dobře hlavě pozorovatele. Tedy alespoň mně tyto prvky nějak vadí. Ale obálka je celkem pěkná, i když úplně nechápu, co vlastně znázorňuje. Možná je to onen „křik valkýr“. Zkrátka umění. Podobných grafik a ilustrací je tu plno. Booklet je napěchovaný obrázky a nechybí samozřejmě ani texty skladeb a fotografie členů. Tohle mám rád a takový počin zasluhuje aplaus ve stoje. Jestli si někdo pořád myslí, že CD je mrtvý formát, tak ať, alespoň prodá svou sbírku do bazaru a já si ji pak rozumně nakoupím. Pojďme ale raději k hudbě.
Nezbytné symfonické prvky rozeznívají i tuto desku, avšak nikoliv napínavým intrem, nýbrž jen krátkým úvodem, který se vzápětí zvrhne v těžkopádný kolos tupě klopýtající mezi hutnými riffy, aby ještě před druhou minutou své délky vystřelil melodickou linku a vzduch alespoň trochu provětral a odlehčil. Ono industriálně mohutné drancování je v podstatě novinkou v repertoáru, zatímco melodičnost odkazuje na dobu cca Nymphetamine, kde už bylo lecjakému posluchači těsno. Já se tehdy cítil pořád vcelku skvěle.
Jediné, s čím si od začátku trochu nevím rady, je zvuk bicích, kterému chybí rozmach a nádech. Je to jednoduše příliš čistý a sterilně osekaný sound, který mi trochu ubírá nadšení z celé té akční hry. Marthus bubnuje naprosto úchvatně, o tom žádná, ale ten zvuk je takový nějaký plochý. Naštěstí se na to dá brzy zvyknout a na celkově dobrém dojmu z poslechu to výrazně neubírá.
V dalším sledu hudební smršti na nás Cradle Of Filth chrlí ty nejspolehlivější metody, které si kapela v průběhu let osvojila. Ubylo však pompéznosti, rozmanitých meziher a dalších náladotvorných aspektů. Kapela sází na přímočarost, a i přes hutnou náplň skladeb jde poslech plynule od jedné písně k druhé, aniž by poznámkový blok s čárkami pro nudu přestal zářit bělobou.
Jsou zde samozřejmě i nezbytné hrátky s atmosférou – vždy, když se otevírá nová třetina alba. Nejde však o výrazné odbočky či dlouhé pasáže rádoby symfonické vážnosti. Skupina umí do skladeb vnést chytlavost a opojné melodie, které sice nejsou instantními hitovkami, ale ve správný moment fungují naprosto perfektně. No vida – a jde to i bez coverů.
Líbí se mi, že kapela přinesla řadu záchytných melodií, které se nenápadně krčí pod hlukem zlého black/deathu, ale nepřehlušují jej. Tak to aktuálně cítím. Melodické linky kytar i zpěvu příjemně ochlazují jinak horký dech zběsile mašírující saně, kterou tento valkýří křik dští na všechny strany. Je to ohavně zlé – ale právě tak akorát, aby to stále bylo po chuti masám, které tyto porce hltají bez zakuckání. Na skutečně zlou a hnusnou hudbu máme přece jiné experty – ale to sem nepatří. Spíš si tu stavím drobný oslí můstek k pasážím, kde se kapela snaží o co nejrychlejší úprk a se zaťatou pěstí razí tu nejdrsnější možnou pasáž, kterou aktuálně dokáže nabídnout. V těchto momentech trochu cukám koutkem a cítím snahu vyvolat démony dávných alb a znovu přitáhnout fanoušky tehdejší éry. Ono to vlastně není špatně – pořád si musíme uvědomit, že máme před sebou mimořádně talentovanou kapelu se špičkovými muzikanty u svých nástrojů. To jméno je pojem – a mašina na vaši peněženku, budete-li chtít. Jen se někdy neubráním dojmu, že některé ataky jsou až příliš na sílu. Jak říká Maurice v Madagaskaru 2: „Nenásilná anexe bývá nejlepší.“

Ale čert vem mé dojmy. Ve výsledku je to pořád dobrá – ba vlastně docela skvělá – deska. Sice jí chvíli trvá, než se dostane pod kůži, a úvod mi přijde trochu komplikovaný, ale nakonec si stejně plácnete do dlaně. Protože zjistíte, že to jsou pořád Cradle Of Filth – takoví, jaké je máte rádi. Pořád jim to skvěle jde od ruky. Dokážou vykouzlit zajímavě chytlavé a podmanivé melodie. Skvěle rozehrávají partii s atmosférou i vaší náladou, a postupně si vás ochočí a přetáhnou na svou stranu. Jde to tak samovolně, že se tomu ani nechce věřit.
Takže jak by mělo znít rozumné resumé? Přirozená deska kapely, na které nechybí nic z toho, co na ní máme rádi. Naopak – nepouští se do žádných složitostí a rozmáchlých jinotajů. Je to přímočará a bezstarostná jízda, kterou si lze báječně užít. Jsem rád, že to této kapele pořád tak sluší a šlape. Ale první song mi tohle výsledné vyústění vůbec nenaznačoval. Příště méně podobných vylomenin.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Napalm Records
Vydáno:Březen 2025
Žánr:black / gothic metal
Dani Filth - zpěv
Marek 'Ashok' Šmerda - kytara
Donny Burbage - kytara
Daniel Firth - baskytara
Zoe Federoff - zpěv, klávesy
Martin 'Marthus' Škaroupka - bicí
host:
Sam Wale - klávesy, synťáky
1. To Live Deliciously
2. Demgoguery
3. The Trinity Of Shadows
4. Non Omnis Moriar
5. White Hellebore
6. You Are My Nautilus
7. Malignant Perfection
8. Ex Sanguine Draculae
9. When Misery Was A Stranger

Cradle Of Filth
Existence Is Futile

Cradle Of Filth
Cruelty And The Beast

Cradle Of Filth
Cryptoriana - The Seductiveness Of Decay

Cradle Of Fear

Zapomenutá dema? 8. díl: Cradle Of Filth

Cryptoriana World Tour 2018
19.1.18, Ostrava, Garage Club

Nebelheim
a Shadow

Omm / Blues For The Redsun
Deadspace / Knocking On The Cemetary Gates (split SP)

Dark Suns
Everchild

Bathsheba
Servus

Bjørn Riis
Forever Comes To An End

Beyond The Ghost / Dead Melodies
Crier's Bane
Brněnská cyber-punková kapela Plague Called Humanity po dlouhých šesti letech přichází s novou muzikou, a to singlem Obey. V podobě videoklipu můžete ...
28.11.2025Domácí elektro-metalová kapela Mean Messiah zveřejnila nový singl Death Is On My Side, ke kterému pod režijním vedením Pavla Monroe Kohouta vznikl i v...
27.11.2025Americké death metalové trio Malefic Throne streamuje svůj debut The Conquering Darkness, který vychází 28. listopadu u Agonia Records. Poslechnout si...
25.11.2025Legendární Pestilence přivítali nového basáka. Stal jsem jim Dario Rudić (Inceptor, Firmament), který nahradil Roela Källera.
24.11.2025Kopřivnická atmo-sludge/post-metalová kapela Archetyp v těchto dnech vydává svou novou desku Bardo, na které najdete šestici koncepčně propojených skl...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.