Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Už jsme si na to zvykli. Když už se k nám dostane kapela z Islandu, většinou je hodně dobrá, nebo aspoň originální. Cult Of Lilith originální nejsou, ale dobří rozhodně ano. Nečekal jsem od nich vlastně nic. Minimálně do té doby, když jsem pohlédl na obal jejich EPka. Poté, co jsem se otřepal a zahnal všechna ošklivá slova na téma úvodní malby, riskl jsem obsah nahrávky. A pohrdání bylo rázem pryč, protože tahle krátká jízda mě skutečně zaujala.

Cult Of Lilith si vybrali cestu technického death metalu, který vydatně koření dalšími vlivy. Nebojí se kláves, různých vyhrávek, kapky jazzu ani temnějších destinací. Svým výrazem jsou blízko Spawn Of Possession, já bych se nebál zmínit ani Cryptopsy nebo Morbid Angel a jistě se najde pěkný pár dalších expertů, kteří se na ostatní dívají z patra a mají sílu ovlivňovat. Ephel Duath? Dimmu Borgir? Někdo další? Cult Of Lilith nezaujmou neotřelostí, ale způsobem jakým svůj extrém podávají. Mají zkrátka talent a je trochu jedno, jestli je z jejich práce cítit duch ostatních.

Technická řezničina z chladného ostrova se netváří chladně a odtažitě ani náhodou. Vypadá moc pěkně a když se jednou chytne, tak už se nepustí. Vedle techniky a množství výletů přesahujících žánr, je to hlavně drajv, nebo chcete-li groovy tempo, které Arkanum žene kupředu. Žádné přešlapování na místě, ale jízda pěkně od podlahy. Hudba Cult Of Lilith je nacpaná energií a neustále se proměňuje. Ne křiklavě, ani křečovitě. Různorodé motivy do sebe zapadají a je radost si tuhle mini desku procházet a pouštět pořád dokola.

Dvojka muzikantů předvádí, že jejich projev může mít slušnou budoucnost. Co tomu chybí? Zatím hlavně velká deska a budu rád, když se jí všichni dočkáme. Je to v podstatě jen otázka slušnosti. Každá slušná kapela by měla mít regulérní album a Cult Of Lilith slušná kapela jsou. Přejme jim to.