Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
David Pomahač - Neviditelný

David PomahačNeviditelný

Ruadek26.7.2022
Zdroj: černá 12" gramodeska - promo od Minority Records
Posloucháno na: gramofon Tesla HC43 + zesilovač Denon DRA 350 + repro SW-V2.1 1250 černé 36W 1250W PMPO 2.1
VERDIKT: David Pomahač roste a nebojí se experimentovat.

„Nejlepší věci v životě jsou neviditelné,” poznamenává Pomahač. „Vzduch, který dýcháme, příběhy psané mezi řádky, láska sama. Dokonce i inspirace se čerpá z nějaké nehmotné sféry. Někdy jsem pak neviditelný sám sobě – těžko čitelný, neuvědomuji si své motivace, přehlížím znamení – ale pak se poznávám ve vypravování příběhů ostatních lidí. Neviditelný je prostředkem ke zpracování těchto podnětů.“ 

 

Ano, tohle je nová spolupráce a nový přístup. David Pomahač vyrostl v experimentátora, co si rozhodně zasluhuje pozornost. Tou spoluprací je Martin Tvrdý (nebo také Hůla, jak chcete), se kterým tu vyrostla deska, která zní zcela jinak. Není téměř v ničem podobná minulé Do tmy je daleko, která sázela na přímočarost písničkářství. Z toho dnes zbyl pouze důraz na texty, které jsou ale stále hlavním pohonem, ovšem už se zcela jiným doprovodem.

 

 

Podkres se stal čistě experimentálním, jsou to hrátky s rytmy, smyčkami, ruchy a echy. Nezní to ale jen jako snaha o to být za každou cenu jiný.  David ví, co chce sdělit a jak. Jeho muzika se stala stejně neuchopitelnou jako neviditelnost vjemů, které nás obklopují. Tohle spojení (textu a elektroniky) přitom dokáže vytvořit velmi uhrančivé hity, jako je čtvrtá Dlouhý – ne a ne ji pustit z hlavy. Tyhle poměrně temné celky rostou, i po desátém poslechu objevujete nové věci. Zde bych zároveň vyzdvihl práci se smyčci, které doplňují slušně maskované kytary. Jenovéfa Boková a violoncellistka Marie Dorazilová tomu dávají ještě další rozměr, jaký je u polo-akustických desek vítaným oživěním.

 

„Od první spolupráce, ještě v době Kieslowski, jsem chtěl dělat s Martinem víc. Je geniální. Chodil jsem k němu do studia jednou týdně, nic nebylo předem dané, hudbu na desku jsme napsali a nahráli společně. Nahrál jsem baskytary a využil i lap steel kytaru, pak už jen synťáky, kytarám jsme se vyhýbali. Hráli jsme, improvizovali, hledali divné zvuky a povídali si.” 

 

Jiný přístup ke skládání a vlastně i k textům, které čerpají z distopických sci-fi, H. G. Wellse a z útržků rozhovorů lidí okolo Davida. Tedy už nic osobního, o to intenzivnější je zde ale propojení futuristických experimentů a toho, o čem David zpívá. Je to další kapitola v jeho tvorbě.

 

„Jsou to takové příběhy v příbězích. Písničky o malých i velkých vesmírech. Existenciální sci-fi o důležitých věcech, co jsou neviditelný a skrytý. Našel jsem v knize nějakou situaci, která by dost možná nikomu dalšímu nepřipadala důležitá a domyslel si příběh. To samé jsem dělal se situacemi vypozorovanými u ostatních. Záznamy banálních a běžných momentů nemajících s chodem velkého světa nic společného.” 

 

Tahle deska je významným krokem pro Davida Pomahače, který nepřestává hledat zajímavé výrazivo a nebojí se experimentovat. Neviditelný je silnou deskou, Pomahač roste a začíná mít svůj nepřeslechnutelný rukopis. Deská má mé vřelé doporučení.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky