Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Mind - Impression – Idea – Belief – Semblance - Reality

Od posledního alba A Umbra Omega uběhlo neuvěřitelných osm let a z tehdejší sestavy Dødheimsgard zůstal pouze Vicotnik. Pryč je i Aldrahn. U vrchního šamana se od roku 2015 uchytili basák L.E. Måløy a kytarista Tommy Thunberg, a v roce 2019 dorazil bubeník Myrvoll. Od té doby je sestava zase ustálená. A jako taková je také podepsána pod novým albem Black Medium Current. Všechno talentovaní a schopní hudebníci. U DHG to bylo vždy o určité míře tolerance, kolik kroků je třeba udělat, aby vnímání té které nahrávky bylo zakončeno slavnostním ano, mám to. Zrovna minulá práce A Umbra Omega mě stála velké úsilí. Odměnou pak byla skutečná síla a dosah této desky, která mě svého času učarovala. Na druhou stranu, dlouhého trvání to nemělo. Vysadil jsem a pak to zas celé nechápal.

S novinkou jsou úplně jinak dvě zásadní věci. Míra její přijatelnosti a fakt, že si myslím, že její poslechy jen tak neskončí a budu se k ní vracet mnohem častěji. Black Medium Current je přímočará metalová avantgarda. Rytmická, melodická, hravá. Neposedná i přímá. Vyvážená nahrávka, ty dvě misky vah jsou v dokonalé rovině. Polidštěná avantgarda, k níž vede zajímavá cesta. Dostat se jí na kloub není zahaleno v oparu nevědení a tápání, ačkoliv nás často nechá na holičkách, protože jen těch pár poslechů ji obsáhnout nemůže. Vrací se nám jako pokušení. Dødheimsgard se na Black Medium Current dostali do fáze přednášejících, kteří mají vše pod kontrolou a s naprostým přehledem si řídí a třídí každý tón a každou změnu. Tempa, myšlenky, součinnosti. Vydali album, které zdobí skvělý zvuk, krásně houpavá baskytara, a které se nebojí stát na starých blackových základech, aby z nich upředlo spirálu postupů, co se zdají stejně samozřejmé jako nečekané. Klidně i v popových či chilloutových vibracích. Až zaskočí ladnost, se kterou se tak děje.

Chtěl jsem se vyvarovat velkých prohlášení na konto alba, které zní tak samozřejmě, že se k němu nehodí. Ale nedá mi to. Dødheimsgard jsou centrálním mozkem metalové avantgardy současnosti. Její černý střední proud. Je divné nazývat tento typ muziky příjemným, ale způsob jakým je Black Medium Current nahráno, zkomponováno a jakou auru kolem sebe vyzařuje, je to vlastně až léčivá magie. Teatrální, zároveň schůdná, ale střežící si svá tejmství. Ne všechno z ní lze posbírat pouhým natažením ruky. Záludnosti a nástrahy sebou nese i tohle album, to by bylo příliš snadné. Jenom je větší radost je vyzobávat a mít k nim pak blíž. Sladit se povedlo i to, jak ohranou se může tahle deska časem stát. Do budoucnosti nevidím, ale momentálně si neumím ani představit, jak daleko k tomu je. Prostě hodně daleko. Líbí se mi minimalistické uchopení grafiky, které navazuje na předchozí počin. A pak je tu starý kouzelník Vicotnik. Pološílený, jako chameleon se proměňující, ale i lidský. Jednoduše obdarovaný vokálem, který se jen tak neslyší. A pokud slyší, tak ne v tomto rozsahu. Vicotnik zpívá, běduje, vříská, káže i lamentuje. Mistr ve svém oboru, samotná špička vokálních proměn a experimentů.

Black Medium Current je pohlcující dílo, k jehož zpracování se nemusíte nutit. Najde si k vám cestu samo. Přijde mi trochu zbytečné si tady říkat - ano, je tu chladná elektronika, je tu kus progu a psychedelie a další věci, když všechno tak přirozeně lepí. Jo, je tam všechno, protože tohle je 100%ní metalová avantgarda a její příjemná souhra se všemi motivy, náčrty a vlivy. Znovu se vrátím ke zvuku, klidnému, vyváženému. A v rámci něj připomenu, jak kapela přistoupila k samotným skladbám. Zase klidně, byť se pořád jedná o extravagantní styl muziky. Zde je vše v jedné rovině, bez excesů. Black Medium Current je příklad alba, kde si vše sedlo na své místo, každý detail. Nic nechybí, nic nepřebývá. Vše plyne a sbírá sebou i ty malé velké podivnosti, které k Dødheimsgard patří. Vše při sobě drží. Už jen to, jak si člověk zapamatuje pasáže, které budou následovat. Bez dlouhých poslechů a dlouhého přemýšlení.

Naše mysl je křehká a zranitelná. Každá situace ze soukromého průzkumu existenciálních hodnot jako by provázela i novinku DHG a hlavně Vicotnika. Pro něj jde o velmi osobní album. Black Medium Current vyvolává emoce, je ponořené do hloubky a ta hloubka hudební a zvuková je zaznamenaná velmi citlivě. Kosmoprostor plný ztrát, chybějících objetí, pochybností, ale i návalů vyrovnání a zadostiučinění. Ten je pak vyzpíván se stejně hloubavým přístupem, i když Vicotnik vyšiluje. Je to bizarní, ale královsky opečovaný materiál. Přes hodinu velkého avantgardního dobrodružství. Někdy možná zlověstného, ale zejména pak povznášejícího a umělecky potemnělého. Jeho přerušovaná souvislost a následné vlepování zpět do příběhu jsou jedinečné. Provází nás víc jak hodina osobitého zvolání o věčném boji v sobě samém. Umělecká svoboda Dødheimsgard tímto albem dosáhla vrcholu. Já mám o albu roku jasno, to by se musel stát zázrak...

Reality - Semblance - Belief - Idea - Impression - Mind