Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dead Maggoty Productions - Echoes Of The Underground

Dead Maggoty ProductionsEchoes Of The Underground

Bhut3.6.2026
Zdroj: CD
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Sympatická kompilace s netradičními, dosud nevydanými a všelijak jinak raritními skladbami převážně z death metalových koutů naší země.

Nebývá zvykem psát recenzi na kompilaci, ale když autor hezky poprosí, a navíc je to sympaťák, a dokonce dle aktuálního žebříčku 24. osobnost scény, tak proč ne. Doufám, že cítíte určitý humor. Zkrátka je tady nějaká nová kompilace, která má určité atributy a docela rezonuje hudebním éterem i barvami, ve kterých vznikla, tak proč si o ní něco nepovědět. A kdo ví, třeba zrovna já nebudu úplně ten, který nabídne jen plácání po ramenou. Takže, lidé, čtěte.

 

Echoes Of The Underground, tak se zove nová kompilace, kterou stvořil Miroslav „Levi“ Kočegura, aktivní to člověk nejen v hudebních kapelách jako Origin Of Infinity či Decompose To Ashes, ale především vydavatel pod značkou Dead Maggoty Productions. Možná vám titul kompilátu něco napovídá. No jasně, Echoes From The Underground je deska kapely Vertical Horizon (americký hodný rock), ale to je jen obyčejná shoda. Vzhledem k titulu a určité filozofii naší „redakce“ se vlastně nabízí i paralela, že by to mohlo být o nás. Protože tomu tak ale není, alespoň napíšeme, jak to tedy je.

 

Dead Maggoty Productions je Leviho šikovné vydavatelství, kde si tento človíček plní sny, pomáhá objeveným nadějím a zkrátka všelijak podporuje kapely, které jsou mu nějakým způsobem po chuti. Asi každý tušíte nebo znáte, jak to prostě funguje. A protože se blížilo jubilejní katalogové číslo 50, chtěl z něj vytvořit něco zajímavějšího, výraznějšího a pro vydavatelství charakteristického. A tak padlo rozhodnutí, že pod DMP050 vyjde kompilace zajímavých českých kapel a jejich skladeb, které nenajdete na žádné řadovce, případně jinak raritní a nevydané kousky. Aby to jednoduše nebyl jen soubor písní, ale měl i určitý punc něčeho originálnějšího.

 

Tolik jasně daná fakta. Teď už záleží na každém osobně, jak se k dílu postaví. Jednoduše se stačí odrazit od toho, zda jsou člověku po chuti různé kompilace. Já je třeba mám rád, protože ve své době znamenal takový materiál širší bránu ke kapelám, které jsem do té doby třeba neznal, a naopak rozšiřoval znalosti o kapelách, které jsem nějakým způsobem naháněl. Často se stávalo, že skrze kompilace se vylouplo něco, co jsem do té doby neznal, a najednou se z toho vykreslilo něco mimořádného. A samozřejmě že to někdy fungovalo i naopak. Užité skladby byly perfektní, ale když jsem si pak sehnal celé konkrétní album, tak ta skladba najednou trčela nade vše ostatní a ten zbytek nějak nedokázal vydobýt kýžené pozice.

 

 

Snad i proto se Levi rozhodl vyjevit ukázky, které teď a tady reprezentují raritní materiál. Ten záměr se mi moc líbí a nutno jedním dechem dodat, že mám formát kompilací rád. Znamenají pro mě hodně. Tvořily ve své době základy nějakého rozhledu a povědomí, a dokonce u některých lovím celé desky, abych měl ve sbírce kompletní původní materiál, ze kterého byla ona kompilace extrahována. No a kdo mě zná, ten ví, že je rád i tvořím. Však dosud poslední díl tištěné verze Kaple je toho celkem hmatatelným důkazem.

 

Výběr kapel a songů, které jsou na Echoes Of The Underground, se zužuje na tuzemskou scénu a převážně aktuální, nepříliš staré skladby. Respektive jejich verze, jelikož kupříkladu taková věc jako Astral Terror je song původně od kapely Remembrance, vydaný v roce 1993 na demosnímku. Dnes jej de facto stejní autoři přehráli k obrazu současnosti. Ano, jsou to ti Forgotten Silence, kteří takto předvádějí reflexi sebe sama. Že to zní zajímavě? No jasně. A tím to ještě nekončí.

 

Pokud bych měl v coverech pokračovat, tak tu máme cover Anathemy v podání Postcards From Arkham nebo cover Serious Music ve verzi od Ingrowing. Perličkou je třeba i hostování Big Bosse v kapele Pandemia, což je song, který je vskutku luxusním artiklem téhle sešlosti. No, nebudu tu jmenovat celý tracklist, ale obecně mohu doznat, že jde především o deathmetalové podnebí. Jako vsuvka jsou tam poházeny doommetalové střípky, ale třeba já osobně si pláču nad absencí blackovějších výpadů. To ale není vlastně nijak podstatné. Tady jde o čistě Leviho režii, který to cítí tak, jak to leží a zní.

 

Jak to celkově zhodnotit? Jednoduše pozitivně. Asi takhle – je to materiál, který potěší nějaké sběratelské choutky a oddané fanoušky určitých zúčastněných kapel, kteří takto získají nějaký zajímavý střípek navíc. Tak to třeba osobně vnímám přímo já. Ale v obecné rovině lze hovořit o slušné práci, která potěší. Hovořit o něčem zcela mimořádném a povinném ke znalosti bych asi nedokázal. Je to furt jen svým způsobem klasická kompilace, byť se zajímavým výběrem skladeb. Netřeba hledat senzace. Je to fajn a určitě to řadu lidí potěší. Zjevně se už opakuji. Asi nedokážu momentálně povědět nic chytřejšího.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Pekárek / 7.6.26 10:54odpovědět

Pěkná a skvěle vypointovaná recka!:-) Něco podobného se mi stává docela často:-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky