Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Deathcrush - Megazone

DeathcrushMegazone

Jirka D.9.7.2019
Zdroj: CD v jewelcase (#AP046CD) // promo od agentury Creative Eclipe PR
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Drzouni Deathcrush debutující deskou Megazone, která by možná chtěla vypadat větší, než na kolik má skutečně nárok. I tak ale dokáže zaujmout.

Pojmenovat svou kapelu Deathcrush, nota bene v Norsku, chce patřičný kus ... vlastně ani nevím čeho. Odvahy? Nesoudnosti? Vyšinutosti? Tihle Deathcrush jsou tři, pokud vím, nemají nic společného s Mayhem a pokud jde o hudbu, tak volí zcela jiné výrazové prostředky. Možný jednotící prvek by mohl být ten, že při jejich poslechu vám nemá být úplně dobře. Ale každý na to jde z úplně jiného konce.

 

V jednom zahraničním textu, který si kapela mimochodem cituje na svém bandcampu, se dá dohledat pasáž, v níž se o Deathcrush píše jako o one of the coolest bands I've ever seen ... they have created riot music for the 21st century. Což samozřejmě berte tak, že to někdo píše z nějakého svého vlastního důvodu, stejně jako já nemám problém zase z jiného důvodu napsat, že pro mě teda nejvíc cool rozhodně nejsou. Aniž bych vlastně věděl, co pro mě je nejvíc cool, protože si podobné dělení nesestavuju. Nicméně na otázku, jestli mě jejich deska Megazone zaujala, bych dokázal upřímně odpovědět že ano, ale jedním dechem dodávám, že mě její obsah nepostavil do pozice, v níž bych měl možnost volby.

 

Deathcrush band

 

Deathcrush jsou totiž provokativní a provokativně mají postavenou i svou první velkou desku, která spojuje svět rocku se světem taneční elektroniky a dělá to způsobem nanejvýš nepohodlným. Tedy nepohodlným navenek. Celý záměr alba je provokovat - disharmonií, kombinací vlivů a stylů, zvukovou ostrostí, diskomfortem při poslechu, vizuálem - a v důsledcích tedy zaujmout. Vezměte si skladbu Filthy Sweet, a zkuste, jak dobře vám u ní bude. Jen podotýkám, že patří k těm hodnějším a že na opačném pólu stojí kousek Push Push Push. A taky podotýkám, že Marilyn Manson na svých starých deskách dělal něco hodně podobného, a že podobně pankáčsky fungovala třeba jeho deska Portrait of an American Family. A že když si pustíte třeba věc Dump, možná si vzpomenete na rovněž na devadesátky a třeba na Prodigy. Tedy nic nového pod sluncem, jen lehká obměna nástrojů, technologií, posun v technických možnostech, trocha svižně tepajících rytmů, ale principy a podstata zůstávají zachovány.

 

Čímž se vracím někde na úvod svého psaní a k důvodům, proč tuhle kapelu (a nahrávku) jaksi nedokážu považovat za něco extra, byť by se tak ráda tvářila anebo by ji za to někdo rád vydával. Z mého pohledu jde totiž jen o nově přebalené starší zboží, což ale nemusí vadit, když o tom víme a tenhle limit tolerujeme. Megazone svým nasazením a snahou profackovat kohokoliv, kdo se dostane do její blízkosti, vzbuzuje sympatie, tedy za předpokladu, že v rockové (a příbuzné) muzice máte rádi provokaci a drzost. A tahle parta drzá je, řekl bych, dost. Anebo si provokaci zvolila jako marketingový záměr a zkouší, co z toho vzejde. Možností je hodně, vybrat si může každý z vás.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky