Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Decapitated - Cancer Culture

DecapitatedCancer Culture

Sorgh27.7.2022
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Současní Decapitated jsou silní, sebevědomí a zdatně roubují zbytky deathmetalu do trashového podrostu. Samo o sobě dobrý důvod k tomu vyslechnout jejich zdravotnický apel.

Není mnoho titánů, kteří by se mohli opřít o léty prověřenou sestavu a nemuset na ní změnit ani zbla. Musí jít o hotové požehnání projevující se v alchymii té které kapely. Bohužel věčný problém se sestavou se týká i poláků Decapitated, kteří koncem května urvali ze řetězu své nové album. Na personální škatulata jsme o této kapely zvyklí, a tak asi nebude překvapením, že sestava podepsaná pod minulou řadovkou je minulostí a Decapitated skončili ve třech. Stará puška Vogg, křikloun Raffael a novic James Stewart za bicími. Nepříjemná věc tohle, proto bylo nutné pro nové album sehnat žoldáka na basu, kterým se stal Jamesův parťák z Anal Stench Pawel Pasek. Jakmile si věci i lidé sedli, mohlo se jít na to.

 

Nemůžu se zbavit dojmu, že nejen sestava, ale i obaly desek jsou bolestí kapely. Od Organic Hallucinosis z roku 2006 jde o pokusy ve stylu každý pes jiná ves a jsou to veskrze smutné výsledky. Letos to není jiné a jen těžko v tom hledám tu správnou myšlenku. Ale obal kapelu nedělá... Kdo Decapitated sleduje, ví, že se z velice zajímavé deathmetalové polohy spustila do populárnějších vod, ve kterých se sváří coreové a groovemetalové proudy. To už bylo mnohokrát zmíněno, proto nebudu mlátit prázdnou slámu a jen řeknu, že čekání na novinku u mě proto nevyvolávalo žádné mimořádné očekávání. Spíš z povinnosti a věrnosti jsem sledoval datum vydání. Vypuštěné singly cosi naznačovaly, ale chtěl jsem si počkat na celek a pak si udělat definitivní názor. A kupodivu se jím stala lehce nadprůměrná spokojenost a celkem překvapivý pocit, že mě to album baví. Stačí se neohlížet zpět, nesrovnávat a bez předsudků se ponořit do jejich současné práce.

 

Takže pouštím, docela dobrý, dobrý a najednou třetí skladba Just A Cigarette, jasné téma a taky jasná pecka, která odrovná všechny pochybovače včetně mě. Decapitated na to šli cestou větší askeze, přísnější střih bez zbytečného jančení a rajtování s gaťama u kolen. Možná pro nelehké téma, možná z jiného důvodu, ale album nabralo na váze a v některých pasážích je sakramentsky temné. Daří se mu stahovat moderní myšlenky k jádru stylu, k prvotní temnotě bez odlehčujícíh paprsků. Tedy tam kde mám kapelu rád. Víc čistého death metalu, i když ten skočný, groovy dojem nejde odpárat do poslední nitky. A zase musím ocenit  technicky bravurní hru v převážně ostrém tempu, tohle umění mají kluci prostě v krvi a jsem rád, že na něj nezapomínají. Přidejme k tomu to, že velice lehko a nebezpečně nasávají trahsmetalovou drzost a razanci, která albem probleskuje jako maják. Břitce sekané rify podepírané vzteklým řevem mě zkrátka nemůžou  nechat chladným.

 

Cancer Culture ale není jen o agresi vyvolané chorobou, o stresu. Své místo zde mají i melodická sóla, která pentlují drtivé rify a ochlazují klokotající cévní systém. Naprostý (pozitivní) děs mě jímá z bicí artilérie, která je stále mašinózní a je jedno, kdo za škopky sedí. U Decapitaded jde o jistotu a aktuálně takový hovadismus, že se mi chce řvát nadšením. Bohužel bych si zařval i ve skladbě Hello Death, ale naopak zděšením. Co je to napadlo zvát si k mikrofonu babu? Nějaká Tatiana se v páté skladbě snaží drsňácky zapadnout, ale tady to nefunguje. Tohle jsou Decapitated a babu si v tomhle chlívu představuju jen těžko... Skladba samotná je nářez jako od Sepultury a zbytečně jí byl vzat vítr z plachty. Naopak Rob Flynn (Machine Head) hostující ve skladbě Iconoclast je trefou do černého. Jeho čistý, lehce unavený zpěv, kdo z trasherů by ho nepoznal. Je to příjemná perlička v silné skladbě a já jsem spokojen jako už dlouho ne. Flynn příjemně naruší Rastův řev, se kterým pořád nejsem úplně stoprocentně spokojen. Ale snaží se a někdy ze sebe dokáže vyplodit opravdu chorý vokál.

 

Současní Decapitated jsou silní, sebevědomí a zdatně roubují death metal do trashového podrostu. Proto je stále tvrdé, agresivní a plné zajímavých melodií. Posluchač si užije jak motorově valivých pasáží narušujících integritu krčních obratlů, tak kvílivé kytarové výjezdy ala Obituary. To vše jsou, myslím, dobré argumenty pro zachování věrnosti.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky