Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Decline of the I - Wilhelm

Decline of the IWilhelm

Garmfrost12.3.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Ponořte se do hloubky, vynořte se a leťte...

Uteklo něco málo času, během něhož principál dekadentních kacířů Decline of the I, A.K. pro své posluchače připravil druhou část druhé trilogie, věnující se dánskému mysliteli, filozofu Sørenu Kierkegaardovi. Nové dílo dostalo do vínku název Wilhelm. Myšlenkové postupy a nástin lyriky jsem mírně rozebral v recenzi první části pojmenované Johannes. Kapela rozvíjí, co minule nechala otevřené, rozjíždí spoustu nového a cituje zcela staré. Wilhelm koná ve smyslu morálky, podle zákonů. Bez emocí. Je soudcem, není roztříštěným člověkem. Neexperimentuje. Je věrný, protože tak to je správné...

 

decline of the i

 

Když se podíváme na Wilhelm optikou kompletní diskografie, je evidentní, že do celku zapadá přirozeněji, než Johannes. Johannes bylo albem, kde se A.K. se svými spoluhráči snažil vydat doposud nezkoušenými cestičkami, které se zřejmě ukázaly být slepými. Anebo se v závěrečné části trilogie představí znovu. Každopádně se Wilhelm, ať už to znamená cokoliv, obrací vstříc minulosti čelem. Album je, ač tohle označení může být oxymóronem, opět novátorské, hudebně, zvukově i náladově odvážné a dobrodružné. Je mi jasné, že si protiřečím, ale většina kapel, obracejících se ke starším časům, ztrácí svůj progres, hrají na jistotu a všichni jsou spokojeni. Naznačuji, že Decline of the I, kterým na Johannes došel dech, vrací do hry svou divotvornou moc, dadaistickou hru, slepence, velkoměsto, středověk i futuristické vize.

 

Wilhelm nabízí stejný počet skladeb i prakticky totožnou stopáž jako Johannes. Ostatně vyjma hodinového debutu, na alba kolem padesáti minut si Decline of the I potrpí. Úvodní hymna L'alliance des rats, jak napovídá název, spouští svoji dravou podstatu. Střídají se v ní blackové výjezdy s orchestrací, dunivou elektronikou, blackové screamy s mnišskými chorály a skučením meluzíny a mluveným slovem. Entwined Conondrum do jemného začátku pouští nervní tiky, které promění v deathovou robustnost. Tu samozřejmě rychle střídá beat, elektrárna jak řemen a opět chorály. Albem se vše rozlévá, vrací a opět rozjíždí kamsi…

 

Skladby mají zvláštně nemocnou atmosféru, plnou neklidu, vzteku i zvláštní melancholie. Zakomponovanou akustikou nemají posluchače uklidňovat, konejšit. Matou ho.Tempo se proměnlivě rozvíjí potřebnou gradací. Blasty jsou všudypřítomné, ale ne zcela. Kapela stejně jako v minulosti klidně zvolní na ultrapomalé tempo. Jindy liská zuřivost mezi stěnami masívních ploch. Wilhelm je otevřeným i klaustrofobickým dílem. Je robustním, stejně jako éterickým. Vše má své místo, prostor a čas.

 

Pestrosti nahrávky napomáhají i zpěvy. Zpěvů je zde hodně. Hlasů rovněž. Kromě bubeníka se k mikrofonu hrnou všichni. Navíc zde pohostinně přispělo duo T.C. (Regarde les Hommes Tomber) v L'alliance des rats a Vestal (Merrimack) mluveným slovem rovněž v L'alliance des rats a v závěrečné The Renouncer.

 

Výborného, detailního zvuku kapela až na bicí party, které byly nahrány, smíchány a zmasterovány Francisem Castem ve studiu Sainte Marthe, docílila ve svých osobních studiích. K plnému obrazu nahrávek Decline of the I patří nejen hudba a vhodný zvuk. Je jím samozřejmě i vizualizace. Artwork vytvořil známý Dehn Sora (BaN, DsO) a videoklip k L'alliance des rats natočila Laura-Lee Soleman. Pořízené fotografie vytvořil William Lacalmontie (Alcest, Crown). Vzhledem k tomu, jak bezvadně zapadají do umělecké tváře Decline of the I, je jasné, že A.K. vše stále drží pevně pod kontrolou a je jedno, kdo fotí a co fotí.

 

Po mírném zaváhání u Escape a zejména Johannes se s Wilhelm Decline of the I vrací velikost, hravost a rozmáchlost. Kapela nepotřebuje opakovat vyřčené, ani pokoušet neustále nové a nové směry. Vlastní vesmír – vnitřní i vnější – A.K. je natolik šílený a tvůrčí, že se stačí ponořit pořádně do hloubky a pak zprudka vynořit. A letět…

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky